4. 6. 2015
Bulvární špína deníku Blesk a TV Nova.
Štvavé a zkreslené informace vztahující se k mojí osobě
a „Střílení na ministra spravedlnosti JUDr. Pelikána“, které
v předcházejícím týdnu ve svých reportážích zveřejnila TV Nova a deník
Blesk, jsou nejenom důkazem ubohosti, neprofesionality a porušování etického
kodexu novinářů zaměstnanci těchto sdělovacích médii, kteří se na „reportážích“
podíleli, ale i „důkazem o nekvalitě a nedůvěryhodnosti obou těchto médii“.
Smyslem mého jednání-střílení poplašnými náboji
v přítomnosti ministra spravedlnosti, byl doopravdy „zoufalý pokus
upozornit na moje nespravedlivé odsouzení za údajné vloupání a krádež, kterého
jsem se nedopustil“. Celý tento „případ byl od samého počátku zmanipulovaný orgány
činnými v trestním řízení“. Kdyby mi Okresní soud v Chrudimi přidělil
„poctivého a slušného advokáta“, tak bych „nebyl odsouzený za něco, co jsem
neudělal“, protože „důkazy proti mně byli tak chabé a nedostatečné, že je
podivné, jak mohlo být vůbec vůči mně vzneseno obvinění“. Já jsem byl však ve
skutečnosti „potrestán hlavně za moji oprávněnou kritiku poměrů v tzv.
Domově pro seniory v Heřmanově Městci, jehož zřizovatelem je Magistrát hl.
města Prahy.
O průběhu „vyšetřování údajného vloupání“, jakož i o
„soudních jednáních a nečinnosti advokáta ex offo“, jsem prostřednictvím tzv. „Otevřeného
dopisu ministrovi spravedlnosti JUDr. Robertu Pelikánovi“, informoval nejen ministra
spravedlnosti, ale i Nejvyšší soud, Ústavní soud, Poslaneckou sněmovnu, vládu
ČR, prezidenta ČR, Veřejného ombudsmana ČR, ministra pro Lidská práva ČR a
všechny „oficiální instituce“ zabývající se ochranou Lidských práv sídlících
v ČR.
Odpověď jsem dostal pouze od České advokátní komory, která
mi oznámila, že „prošetří postup mého advokáta ex offo, jestli jeho jednání nebylo
v rozporu s pravidly a etickým kodexem Advokátní komory.
Na základě odsuzujícího rozsudku, kterým jsem byl uznán
vinným, mně byl ukončen pobyt v tzv. „Domově pro seniory“. Já jsem měl již
dlouhou dobu v úmyslu odejít z tohoto zařízení, kde jsem prožil jedny
z nejhorších chvil v mém životě. Bohužel, ze strany sociálních
pracovníků Magistrátu hl. města (MHMP) nebo v místě bydliště, jsem se
nesetkal s „opravdovou snahou pomoci mi při hledání jiného vhodného bydlení“,
přestože „na veřejnosti prohlašují, že mi pomoc nabízeli“.
To, že jsem „střílel před ministrem“, to byla opravdu „věc
náhody“, nijak jsem se na to nepřipravoval. Toho dne jsem jel do Prahy
s tím, že zkusím oslovit některého z poslanců Parlamentu, abych je
osobně seznámil s mými problémy. Byl to takový „poslední zoufalý naivní
pokus dovolat se nějaké pomoci“. Když jsem šel od stanice Metra „Malostranská“,
Valdštejnskou ulici nahoru k Parlamentu, všimnul jsem si na vratech
zahrady plakátu, který oznamoval, že dnes zde bude zahájená „Vernisáž výstavy o
vězenství“, které se má účastnit i ministr spravedlnosti. Sedl jsem si uvnitř
zahrady na lavičku s tím, že zkusím oslovit přímo ministra. To, že bych
měl při tom střílet, na to jsem vůbec nemyslel, to byl jen „okamžitý nápad,
protože po celou dobu co jsem seděl na lavičce mi nikdo z přítomných
„vysoce postavených hostů i uniformovaných, nevěnoval prakticky žádnou
pozornost, ani se nezeptali, co tam vlastně dělám? Vypadalo to na to, že si mně
„nevšimne“ ani ministr spravedlnosti, proto jsem do země před sebe vystřelil. Pan
ministr Pelikán při tomto mém „střílení“ sebou akorát „lehce cuknul, rozpačitě
se pousmál a šel dál“. Přítomní „vysoce postavení hosté zpovzdáli zvědavě
pokukovali, někteří z toho měli legraci, zřejmě si mysleli, že to patří
k programu“. Přišel ke mně akorát mluvčí Jazzové sekce pan Srp, který mně
upozornil, že „tady bych neměl střílet, protože vedle je hudební škola a rušilo
by je to“.
Asi po deseti minutách, přišel za mnou mladší pán
v civilu, který se představil a řekl, že je z ochranky. Já jsem mu
řekl důvody mého jednání, pán z ochranky si zapsal moje osobní údaje,
zkontroloval pistoli, kterou jsem střílel a vysvětlil mi, že toto moje počínání
je nevhodné. Já jsem pak šel hned pryč a „vzhledem k absolutnímu nezájmu
politiků o problémy obyčejných lidí, jsem upustil od záměru oslovit nějakého
poslance, jak jsem měl původně v úmyslu“. Plynovou pistoli, ze které jsem
střílel, jsem si pořídil kvůli tomu, že jsem byl v tzv. „Domově pro
seniory“ kde jsem bydlel, několikrát i fyzicky napaden, bylo mi tam vyhrožováno
i zabitím a vedení „Domova“ z toho nevyvodilo patřičné důsledky. Byl jsem
několikrát napaden i na ulici a jako zdravotně těžce postižen, se nemůžu
dostatečně bránit, proto jsem pistoli, ve které jsem měl pouze poplašné náboje,
nosil sebou v tašce, nebo v batohu.
V místě, kde se konala „vernisáž“, mně žádná sdělovací
média nekontaktovala. Že se o tom píše na Internetu, jsem si všimnul ještě toho
dne odpoledne v Praze, když jsem se stavil v Internetové kavárně,
abych si prohlídnul případnou emailovou poštu. Zprávu o „střelbě na ministra“,
jsem zahlídl na webových stránkách „Blesku“ a „TV Nova“, když jsem si zběžně
prohlížel zprávy na „Seznamu“. Protože se mi nelíbilo jakým způsobem o této události
tyto „Bulvární média“ informují, pokusil jsem se nejdřív kontaktovat redakci
deníku Blesk, abych upřesnil, jak to všechno doopravdy bylo. Kontaktovat
redakci Blesku, se mi však nepovedlo. Pak jsem volal do TV Nova, kde „projevili
zájem“ a natočili se mnou „reportáž“ před Masarykovým nádražím, ve které jsem
uvedl i důvody proč jsem takhle jednal. Překvapil mně „drzý a suverénní přístup
redaktora Novy“, který po mně požadoval Občanský průkaz, ze kterého si opisoval
moje osobní údaje. Byl jsem z jeho „jednání“ tak zaskočen, že jsem mu ten
Občanský průkaz dal a až později jsem si uvědomil, že je jeho „požadavek byl
protiprávní“.
V sobotu, dne 30. 6. 2015, byl štáb TV Nova v za mnou v
„Domově“ v Heřmanově Městci, aniž bych je o to žádal, anebo mi to dali
předem vědět. Řekli mi, že byli u ředitelky „Domova“ pí. Málkové a chtěli,
abych ještě k mému „střílení“ něco řekl. Já jsem jim opět zopakoval důvody
tohoto mého jednání a mluvil jsem o „poměrech v Domově“. Mimo jiné taky o „protiprávním
vybíraní poplatků ve zdravotnictví a za dovoz zdravotních pomůcek klientům, o
šikaně ze strany vedení Domova, porušování listovního tajemství, o nedostatečné
informovanosti klientů ze strany sociálních pracovnic Domova v souvislosti
s hrazením některých zdravotních pomůcek“. Některá moje tvrzení potvrdil
mimo kameru další klient, který se štábem TV Nova mluvil o bezohledném a
nepřiměřeném zacházení ze strany personálu a hlavně arogantním jednání vedení
Domova. Žádná zmínka o těchto stížnostech ze strany klientů se
v odvysílané reportáži v e zpravodajství TV Nova neobjevila. Zato
jsou tam „vyjádření“ ředitelky Málkové, která mě popisuje jako „potížistu,
který s nikým nekomunikuje a ze kterého tam mají všichni strach“. Dále se
v těchto reportážích uvádí o neplacení za služby a moje plné jméno přesto, že
se mně nikdo neptal, jestli s tím souhlasím.
Já jsem v „Domově“ nikdy nikoho nenapadal, ani nikomu
nevyhrožoval a „potížista“ jsem u ředitelky Málkové zřejmě proto, že dlouhodobě
pokazuji na „závažné nedostatky a pochybení v tomto Domově“, které však ve
skutečnosti zřizovatel ani další odpovědné Instituce „odmítají uznat a veškeré
kontroly, které v Domově kvůli tomu proběhli, rozhodně nebyli objektivní“.
Je tady „velká snaha jakýkoli problém a nedostatek ututlat“, jak ze strany
vedení „Domova“, tak i ze strany zřizovatele.
Druhý den po odvysílání reportáže v „Televizních novinách“, když
jsem byl opět v Praze, jsem telefonoval do redakce TV Nova. Zaměstnance TV
Nova, se kterým jsem telefonoval, jsem se zeptal „proč nedali do reportáže moje
vyjádření k poměrům v Domově, které je podle mě zásadní, částečně vysvětluje
i důvody mého jednání v Praze“? Řekl jsem mu taky že „se mi nelíbí jejich
zmínka o tom, že mi policie nechala pistoli, abych mohl střílet na další
politiky“. Řekl jsem dále že „na to abych zastrašil politiky, bych potřeboval
ostré náboje, protože z výstrahy si nic nedělají a z té pistole co
mám, se ostrými střílet nedá“. Hned nato jsem však ještě dodal, že „to myslím
jako vtip a ne doopravdy“. Zaměstnanec TV Nova, se kterým jsem telefonoval, mi
odpověděl že „na odvysílání celé reportáže z Heřmanova Městce nebyl
dostatek času. Pak jsem jej chtěl ještě požádat, jestli bych se nemohl sejít
s nějakým redaktorem a požádat jej o zveřejnění celé reportáže, kterou se
mnou natočili v „Domově“ v Heřmanově Městci, to už však nešlo, protože
telefon na druhé straně někdo položil. Krátce nato, se mi ozvala redaktorka TV
Nova, chtěla se mnou sejít, ale neřekla proč. Domluvili jsme si schůzku u
Hudebního divadla v Karlině. Redaktorka chtěla vědět pouze to „jak jsem to
myslel s tím střílením“? Na to jsem ji odpověděl, že „se mi nelíbila
jejich zmínka v TV reportáži o tom, že mi policie nechala pistoli, abych
mohl střílet na další politiky, zopakoval jsem ji to, co jsem řekl už jejímu
kolegovi po telefonu i s tím, že to byl pokus o vtip“.
Večer, když jsem se vracel z Prahy, mně na hlavním
nádraží v Pardubicích „zadržela policie, pro podezření ze spáchání trestného
činu nebezpečného vyhrožování protože bylo oznámeno pracovníkem TV Nova, že
budu střílet ostrými náboji na politiky“. Poté, co jsem vyšetřovateli policie vysvětlil,
jak to doopravdy bylo a po sepsání protokolu, jsem byl propuštěn.
TV Nova a deník Blesk, které zřejmě při zveřejňování
„neověřených informací“ spolupracují, „tímto svým jednáním hrubě porušují
novinářskou etiku, ale myslím si, že takové jednání je i protiprávní. „Společenský
a psychicky likvidují nejen člověka, proti kterému je takováhle štvavá Bulvární
kampaň zaměřena, ale i jeho příbuzné a známe. Bezostyšně se přiživují a
vydělávají na lidském neštěstí. Proti tomu je jediná obrana, soudní žaloba. Já
nejsem psychicky nemocný, nikdy jsem se s podobnými problémy neléčil, ani
nikdo z mých příbuzných.
Já bych na tyto dvě „Bulvární média“ chtěl soudní žalobu
podat. Prosím proto všechny slušné lidi, kteří jsou mi v tom ochotni
pomoci radou, případně přímou právnickou pomoci, aby se mi ozvali na emailovou
adresu /aginaj@seznam.cz/. Myslím, že
TV Nova a Blesk, by měli být potrestání, kromě jiného i finančně. Slibuji, že
případnou vysouzenou finanční částku po odečtení nákladů na právníka, kterou by
museli tyto Bulvární média zaplatit, věnuji na pomoc nemocným a zdravotně
postiženým dětem, jejichž rodiče nemají finanční prostředky, aby jim zajistili
lepší péči.
Alojz Janiga.
Žádné komentáře:
Okomentovat