Otevřený dopis JUDr.
Robertu Pelikánovi ministrovi (NE)Spravedlnosti České Republiky.
Protiústavní a
zvrhlé jednání české komunistické justice.
Vážený pane ministře,
v tomto svém Otevřeném dopisu Vás chci
obeznámit s „protiústavním, zvrhlým jednáním a rozhodováním České justice,
zastoupené bývalými komunisty a jejich přívrženci, ve spolupráci s dalšími
orgány činnými v trestním řízení“. „Beztrestnost za toto svoje
protiústavní jednání, mají tito justiční soudruzi zaručenou zákony České
republiky“.
Rozsudkem
samosoudce Okresního soudu v Chrudimi Mgr. Tinze, ze dne 22. 12. 2014,
jsem byl odsouzen podmíněně podle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, za
„přečin krádeže vloupáním do automatu na cukrovinky, v tzv. „Domově pro
seniory“ hlavního města Prahy v Heřmanově Městci, kde bydlím. Tohoto
„přečinu, jsem se měl 10. 8. 2014 dopustit tím, že jsem pomoci přineseného
nářadí bez zjevného poškození avšak prokazatelnou manipulaci s ním
překonal zámek automatu na cukrovinky a ke škodě Domova pro seniory odcizil pro
sebe cukrovinky v celkové hodnotě 118 Kč, načež takto překonaný zámek opět
bez zjevného poškození opět uzamkl“.
Skutečnost, že jsou
dvířka automatu odemčená, jsem zjistil poté, když jsem si toho dne večer, kdy
mělo dojít k „údajnému vloupání“, na invalidním vozíku odjel od
počítače-Internetu, koupit kávu v automatu na nápoje, který stál hned
vedle „údajně vyloupeného“ automatu na cukrovinky. Tato část chodby byla slabě
osvětlená a toho, že jsou dvířka automatu na cukrovinky odemčená a pootevřená,
jsem si všimnul až tehdy, když jsem se o tyto dvířka opřel, abych udržel
stabilitu, poté co jsem vstal z invalidního vozíku, abych vhodil mince do
nápojového automatu. Myslel jsem, že dvířka automatu zůstala odemčená nedopatřením
některého ze zaměstnanců poté, co uvnitř automatu něco dělal. Zámek
pootevřených dvířek byl pootočený, zkusil jsem jej nejdřív otočit a zamknout
s pomoci malého Indus-klíče na seřízení stehenní protézy, který nosím
pořád u sebe od té doby, co se mi při upadnutí na zem, uvolnili některé šrouby
na této protéze. Když se m i tímto Indus-klíčem nepovedlo dvířka uzamknout, na
chvíli jsem je otevřel, abych se podíval, jak to vypadá uvnitř automatu. Poté
jsem je přivřel tak, jako byli předtím a odjel jsem opět k internetu.
Během večera jsem se tomuto automatu vrátil ještě dvakrát, abych se podíval,
jestli už jsou dvířka zamčená. Pokaždé jsem nahlídl dovnitř automatu, jestli se
něco nezměnilo a opět jsem dvířka přivřel. Až když jsem byl u automatu potřetí,
povedlo se mi špičkou kapesního nožíku, zámek dvířek uzamknout. Hned poté, jsem
odjel invalidním vozíkem na pokoj. Po celou tu dobu jsem nepotkal nikoho ze
zaměstnanců, abych je na odemčená dvířka automatu upozornil. Druhý den jsem
však už tuto záležitost nikomu nehlásil, abych nebyl v podezření, že jsem
z automatu něco odcizil.
Několik dní poté,
jsem byl předvolán na Místní oddělení (Mo) Policie v Heřmanově Městci,
k podání vysvětlení, aniž by mi byl sdělen konkrétní důvod. Dva muži
v civilu, se mi na Mo Policie představili, jako „pracovníci kriminální
služby“ z městského oddělení Policie v Chrudimi. Předložili mi snímky
z fotopasti, která byla umístěná uvnitř automatu na cukrovinky v „Domově
pro seniory“, který byl podle jejich slov „vyloupen v době, když byli tyto
snímky pořízené“. Na snímcích jsem byl zachycen, jak sedím na invalidním vozíku
s Indus-klíčem v ruce a nahlížím dovnitř automatu na cukrovinky. Zeptali
se „ jestli potvrzuji svoji totožnost na snímcích a žádali mně o vysvětlení, co
jsem tam v té době dělal“?
Já jsem svoji totožnost na foto-snímcích
nezpochybňoval a podal jsem vysvětlení, v podstatě stejné, jaké uvádím
v úvodu tohoto dopisu. Na to mi jeden z kriminalistů řekl že „když se
přiznám a uhradím vzniklou škodu, která je asi 100 Kč, tak se celá věc ututlá
protože, vše je již domluveno s ředitelkou Domova pro seniory pí.
Málkovou“.
Tuto „jeho nabídku jsem odmítl“
s tím, že „já jsem nikam nevloupal, nejsem si vědom toho, že jsem udělal
něco protiprávního a chci, aby se celá tato záležitost prošetřila tak, jak se
to má udělat“. Při mém odchodu z místního oddělení Policie, mi jeden
z kriminalistů řekl že „škoda vlastně žádná nevznikla a tento případ bude
proto vyšetřovat místní oddělení Policie v Heřmanově Městci“.
Snímky
z fotopasti byli hned poté, co jsem byl touto fotopasti zachycen, odeslány
na mobilní telefon svědkovi p. Vohradníkovi, který fotopast dovnitř automatu
nainstaloval, ten je přeposlal ředitelce „Domova“ pí. Málkové a ta pak
informovala Policii, která měla ihned zahájit vyšetřování a zajistit u mě další
potřebné důkazy (kdyby ovšem vůbec nějaké byli). Podle výpovědi svědkyně pí.
Dziedzinské, zaměstnankyně „Domova“, která měla automat s cukrovinkami na
starosti „se fotopast spustila až při dostatečném osvětlení, když byla dvířka
automatu otevřená“. Tato svědkyně ve své výpovědi dále uvedla, že dvířka
automatu se musela přitlačit, aby se dala zamknout, jinak zůstala otevřená.
Tuto část její výpovědi si však může vykládat každý po svém. Buď mohla být
dvířka otevřená dokořán, nebo napůl, anebo tak, jak jsem je našel pootevřená
já. Jenom rekonstrukce „údajného vloupání“, by prokázala, do jaké míry mohla
být dvířka automatu otevřená, anebo přivřená aby se spustila fotopast.
Při svých dalších
dvou podáních vysvětlení na (Mo) Policie v Heřmanově Městci, jsem opět
uvedl již popsané skutečnosti, zásadní obsah své výpovědí jsem neměnil.
Policejní vyšetřovatel, nprp. Miloš Stejskal si osobně vyzkoušel že „s podobným
nářadím, jako je Indus-klíč, který jsem držel v ruce, když jsem byl snímán
fotopasti, se zámek dvířek automatu, který měl před sebou rozebraný na stole
odemknout nedá, protože se Indus-klíč dovnitř zámku vůbec nevejde“. Právě
„tento Indus-klíč, měl být podle obvinění, nářadím, kterým jsem zámek automatu
překonal“. Podobně „neúspěšně si nprp. Stejskal vyzkoušel taky kapesní nožík“,
kterého špičkou se mi toho večera nakonec povedlo pootočený zámek zamknout.
Toto „nářadí“ si policejní vyšetřovatel „proměřil, nafotil a zaprotokoloval“.
„Většinu času“ stráveného při podání vysvětlení
nprp. Stejskal „využil k tomu, že se mně snažil obvinit i
z vloupání do kanceláří, ke kterým mělo v poslední době v Domově
údajně dojít“. Ve vyšetřovacím spisu mně
chtěl taky „nepravdivě popsat, jako nervově nemocného, který se neléčí“ a taky
mi „vyhrožoval vyšetřením u psychiatra, když si nevzpomenu, co jsem všechno
toho večera dělal“. Když jsem byl na Mo Policie již potřetí „podávat
vysvětlení“, byli po celou dobu ve vedlejší místnosti připraveni pracovníci
výjezdové kriminální služby a každou chvíli nahlíželi do místnosti, kde jsem
„podával vysvětlení“. Zřejmě tam byli kvůli tomu „aby udělali fotodokumentaci
z rekonstrukce údajného vloupání, v případě že se policejnímu
vyšetřovateli nějakým způsobem podaří donutit mně k přiznání se k něčemu,
co jsem neudělal“. Pravděpodobně „kvůli zvýšení psychického nátlaku na moji
osobu, postavili naproti mně, otevřený kufřík s nářadím“.
Toho dne měl
policejní vyšetřovatel nprp. Stejskal „možnost provést rekonstrukci údajného
vloupání a myslím, že to byla i jeho povinnost“. Policejní vyšetřovatel však zřejmě „neměl
zájem provádět nějakou rekonstrukci, kterou by se prověřila zejména tvrzení o
tom, do jaké míry mohli být dvířka automatu pootevřená, aby se spustila
fotopast a výrazně by přispěla k objasnění tohoto údajného vloupání“.
Ke krádežím a
vloupání v tomto „Domově pro seniory“ docházelo již v době, kdy jsem
tam ještě nebydlel.
Zákon č.
141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
§ 2 Základní zásady trestního řízení
(5) Orgány činné v trestním řízení
postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za
součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti
přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány
činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu
stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti
níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na
podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je
povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil
dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Orgány činné v trestním řízení, podle
mého názoru, toto nařízení Trestního zákona rozhodně neuplatnili
v odpovídající míře.
Svědkyně
Dziedzinská ve své výpovědi i před soudem uvedla že „fotopast byla v automatu
namontována tři až čtyři týdny před tím, než jsem byl zachycen touto
fotopasti“. Tato svědkyně dále uvedla že „dne 24. 7. 2015, dělala
v automatu inventuru a zjistila schodek 132 Kč, nebylo však možné zjistit,
jestli byl schodek v penězích nebo ve zboží“. Dne 8. 8. 2015, doplňovala
zboží a po zjištění „údajného vloupání“ podle své výpovědi „udělala
v automatu další inventuru a zjistila rozdíl k poslední inventuře ve výši
118 Kč“, ani tentokrát však „svědkyně nebyla schopna určit, v čem tato
škoda spočívá, jestli ve zboží nebo v penězích“. „Ani na jednom ze snímků
z fotopasti umístěné uvnitř automatu, která snímala zepředu každý detail,
každý můj pohyb, není vůbec vidět, že bych automat odemkl já a z automatu
cokoliv odcizil, anebo se o to pokoušel“. A „když je na snímku vidět v mé
ruce malý Indus klíč, kterým jsem chtěl původně dvířka automatu zamknout, tak
by muselo být vidět v mé ruce i sušenky, které jsem měl podle rozhodnutí
samosoudce Okresního soudu v Chrudimi Mgr. Tinze, z automatu
odcizit“. Samosoudce Mgr. Tinz přitom ve svém „Odůvodnění“ uvádí že „na
snímcích z fotopasti jsem zachycen při nahlížení do automatu“ a „ne při
krádeži“, ze které mně uznal vinným. Navíc, já jsem celou dobu, co jsem
nahlížel do automatu, seděl na invalidním vozíku, to je na snímcích taky vidět
a pochybuji, že bych z tohoto inv. vozíku dosáhl na nějaké ty cukrovinky,
které byli umístěné pravděpodobně v horní části automatu“.
Orgány činnými v trestním řízení byla
k soudnímu řízení předložená pouze část série snímků fotopasti, které byli
těmito orgány „posuzovány jednostranně, v neprospěch obviněného jako důkaz
toho, že jsem se vloupal do automatu na cukrovinky a něco z něj odcizil“.
Snímky z fotopasti „vůbec neprokazují tvrzení obžaloby, že jsem zámek
dvířek překonal já“. Snímky z fotopasti, jsou „přímým a doslova viditelným
důkazem hovořící v můj prospěch, který vyvrací obvinění z přečinu
krádeže vznesené vůči mně a vyvrací i tvrzení svědkyně Dziedzinské o údajné
škodě, kterou jsem měl způsobit“. Tato „skutečnost, byla Orgány činnými
v Trestním řízení, ignorována již od samého začátku“. „Snímky
z fotopasti“, by měli být „podkladem pro obvinění svědkyně Dziedzinské z
křivě výpovědi“. Nevím, „na základě jakých důkazů, dospěl samosoudce Mgr. Tinz
k rozhodnutí, že jsem odcizil z automatu sušenku, když na žádném
z předložených snímků z fotopasti není vidět, že bych držel nějakou
sušenku v rukou a ani sama svědkyně, která dělala v automatu
opakovaně inventuru, není schopna určit, jestli údajná škoda spočívá
v penězích nebo ve zboží“?
Ve svém
„Odůvodnění“, uvádí Mgr. Tinz že „svědkovi p. Vohradníkovi přišli na mobilní
telefon celkem tři série fotek“. U soudního líčení, byla „předložena pouze část
fotek z těchto sérii“, na kterých jsem byl zachycen já. Ostatní fotky,
byli podle vyjádření Mgr. Tinze „smazány“.
Pouze „souvislá
řada po sobě jdoucích fotek z těchto sérii, mohla důvěryhodněji objasnit,
do jaké míry mohla být otevřená dvířka automatu, aby se spustila fotopast a
vyloučit možnost, že dvířka automatu mohl kromě mě, otevřít ještě někdo jiný“.
„Důležitosti kompletní série fotek jako důkazního materiálu v soudním
řízení, si musela být Policie vědoma od samého začátku vyšetřování“.
Moji námitkou
vznesenou v Hlavním líčení u Okresního soudu že „nejdůležitější důkaz
toho, že jsem nic neukradl, jsou právě snímky z fotopasti, obžalobou
předkládané jako rozhodující důkaz v obvinění vzneseném proti mně, se
samosoudce Mgr. Tinz vůbec nezabýval“. Samosoudce Mgr. Tinz, ve své závěrečné
řeči „připustil, že důkazy byli nedostatečné“, to mu však „nebránilo
v tom, aby potvrdil své rozhodnutí o mé vině“, které vynesl již
v Trestním příkazu. Jeho „ústní výrok o nedostatku důkazů, však
v písemném vyhotovení Rozsudku není“.
„Listinné důkazy“
proti mně, spočívali v protokolech z výpovědí, expertízy zámku, zápisu
výsledku inventury, fotodokumentace zřejmě pořízené policii z místa
„údajného vloupání“, ze záběrů fotopasti, poučení a italského návodu
k užití“.
Expertízou zámku
dvířek automatu, je možné zjistit nanejvýš to, jakým způsobem mohl být zámek
překonán a „bez dalších souvisejících důkazů, není možné tuto expertízu použít
jako usvědčující důkaz proti konkrétní osobě“.
„Skutkový stav, uvedený v Rozsudku“,
který měl Mgr. René Tinz podle svého písemného vyjádření „zjistit dokazováním v
provedeném hlavním líčení dne 22. 12. 2014, je doslova shodný se Závěrem
zjištění uvedeném v Záznamu o sdělení podezření ze dne 3. 11. 2014, napsaném
nprp. Milošem Stejskalem, vyšetřovatelem Mo policie v Heřmanově Městci“.
V písemném vyhotovení Rozsudku vyneseném v hlavním líčení dne 22. 12.
2014 a v Trestním příkazu ze dne 14. 11. 2014“ který vydal Mgr. Tinz, „je část
těchto dokumentů, kde jsou uvedené moje osobní údaje, skutkový stav a obvinění,
doslovnou kopii Návrhu na potrestání, který podal Okresní státní zástupce
Judr. Vladimír Kytner dne 11. 11. 2014“. „Doslovným kopírováním této části
Návrhu na potrestání, se vyhotovitel Trestního příkazu a Rozsudku, dopustil
kromě jiného i gramatické chyby“.
„Podobnost těchto dokumentů, je dalším
důkazem toho, že o mé vině bylo rozhodnuto ještě předtím, než k nějakému
soudnímu řízení došlo“.
Judr. Mgr. Vladimír Severin, který mi byl
určen jako „advokát ex offo zdarma“, soudcem Okresního soudu v Chrudimi
Mgr. Tinzem, rozhodně neprojevoval nějaký velký zájem mi pomoci.
Když jsem se
dověděl, že mi byl Okresním soudem v Chrudimi „ustanoven obhájcem ex offo
zdarma“, snažil jsem se Judr. Mgr. Severina „zkontaktovat“ prostřednictvím
e-mailu a poté telefonicky. Když se mi to povedlo telefonicky, dostalo se mi od
něj strohé odpovědi „uvidíme se až u soudu“. V den hlavního soudního líčení u
Okresního soudu v Chrudimi, asi čtvrt hodiny před zahájením řízení přišel
ke mně na chodbě soudu pán, který se představil jako Severin a zeptal se mně „
jestli jsem to udělal?“ Já jsem řekl, že „ne“ a „tím jeho komunikace se mnou
před zahájením hlavního soudního líčení prakticky skončila“. Pak jsem se od něj
ještě dověděl že, bude přestávka a po vyhlášení rozsudku, když jsem chtěl podat
hned odvolání, jsem se od „svého obhájce“ dověděl že „odvolání podáme až po
písemném doručení rozsudku“. „Celou
přestávku před vyhlášením rozsudku strávil můj advokát ex offo,
v přátelském rozhovoru s Okresním státním zástupcem Judr. Kytnerem,
který vystupoval jako žalobce proti mně“. „Obhajovací řeč mého advokáta“ Judr.
Mgr. Severina u hlavního soudního líčení probíhala následovně. Judr. Mgr. Severin pronesl několik „sotva
srozumitelných slov“ o tom že „automat mohl odemknout někdo jiný a ne já,
protože já si můžu nějaké ty sušenky koupit a nemusím je krást“. Pak se ještě
během dotazování zeptal svědkyně pí. Málkové „jestli bydlím v Domově pro
seniory již dlouho“. To bylo „vše, co advokát ex offo zdarma Judr. Mgr.
Vladimír Severin, pronesl na moji obhajobu, během hlavního líčení u Okresního
soudu v Chrudimi“.
Já jsem byl „poprvé
v životě osobně přítomen podobnému soudnímu řízení, proto jsem ve všem
spoléhal na advokáta“.
Než došlo k
odvolacímu řízení u Krajského soudu v Pardubicích, kontaktoval jsem opět
e-mailem třikrát „mého obhájce“ Judr. Mgr. Severina. Psal jsem mu, aby mi dal
vědět, zda chce se mnou ještě vůbec spolupracovat, protože když ne, mám
připravené svoje „Odvolání proti rozhodnutí soudu.
Judr. Mgr. Severin, mi ve své odpovědi poslané
prostřednictvím e-mailu „nejdřív přislíbil, že mně navštíví, abychom se
domluvili na dalším postupu“, tento „svůj slib později odvolal s tím, že
není na čem se domlouvat“. Poslal mi elektronickou kopii „Odvolání“, kterou prý
poslal soudu. Já jsem mu poslal svoje „Odvolání“, které jsem měl připravené pro
případ, kdyby se mi už neozval. V písemném „Odvolání“ ke Krajskému soudu
Hradec Králové, pobočka v Pardubicích advokát Judr. Mgr. Severin sice
uvedl „zásadní skutečnosti“, které zpochybňují obvinění vznesená proti mně,
během Odvolacího řízení u Krajského soudu v Pardubicích, se však opět
sotva srozumitelným hlasem zmínil „pouze o tom, že ze zdravotních důvodů
omezuju užívání sladkostí a o tom, že nářadí, kterým jsem měl podle obžaloby
otevřít automat na cukrovinky, se k tomu účelu vůbec nedalo použít, jak se
o tom mohl osobně přesvědčit i vyšetřovatel Policie a navrhl, aby byl napadený
rozsudek zrušen a byl jsem zproštěn obžaloby“. Judr. Mgr. Severin se opět
„vůbec nezmínil o nejdůležitějším důkazu hovořícího v můj prospěch, o
snímcích z fotopasti, které vyvrací tvrzení obžaloby o tom, že jsem
z automatu něco odcizil a vyvrací taky výpověď svědkyně o údajné vzniklé
škodě“.
Celý tento „soudní proces byl veden tak, abych
se dostal do situace, kdy už nebude možnost se domáhat zrušení rozhodnutí
Okresního a Krajského soudu anebo nějaké revize správnosti zjištění skutkového
stavu nebo hodnocení důkazů“. K tomu „vědomě přispěl svým přístupem i můj
advokát ex offo zdarma, soudruh Judr. Mgr. Vladimír Severin, kterého mi
přidělil bývalý člen KSČ, samosoudce Okresního soudu v Chrudimi soudruh
Mgr. René Tinz. Tento „můj názor potvrzuji i poslední vyjádření, které mi Judr.
Mgr. Severin poslal e-mailem“. Bývalý zastupitel města Hlinsko, člen KSČM,
který byl i na kandidátce do parlamentních voleb za Pardubický kraj. Judr. Mgr.
Vladimír Severin je veden na seznamu České advokátní komory jako „advokát
s generální praxi“, jeho odborným zaměřením je však oddlužení a konkurs“.
Je veden jako „insolvenční správce“ v desítkách případů.
O mém „potrestání“
bylo zřejmě rozhodnuto již v přípravném řízení, o čem svědčí i „osobní
účast“ Okresního státního zástupce v Chrudimi dalšího bývalého člena KSČ,
soudruha Judr. Vladimíra Kytnera, v Hlavním líčení u Okresního soudu
v Chrudimi a utvrzuje mně v tom i „jednání“ ředitelky „Domova pro
seniory“ soudružky Marie Málkové, od které jsem dostal písemné „výhrůžné
napomenutí“, ve kterém mě „obviňuje z vloupání do automatu, dožaduje se
náhrady škody a vyhrožuje vypovězením smlouvy o poskytování sociálních služeb
ještě předtím, než k nějakému soudnímu řízení došlo, jakoby byla předem
informována o konečném výsledku celého soudního řízení“. Toto „výhružné
napomenutí“, jsem dostal asi dva dny předtím, než mi byl od Okresního státního
zástupce soudruha Judr. Kytnera, doručen písemný „Návrh na potrestání“.
„Odvolání proti
rozsudku“ Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22. 12. 2014, bylo na veřejném
zasedání konaném dne 24. 3. 2015 u Krajského soudu v Hradci
Králové-pobočka Pardubice „zamítnuto podle § 256 tr. řádu“ senátem tohoto
soudu, kterému předsedal bývalý člen KSČ soudruh Judr. Aleš Holík. Jména
ostatních členů senátu nejsou v „Usnesení“ uvedena.
Toto „veřejné
zasedání, na kterém žádná veřejnost přítomná nebyla“, proběhlo „ve spěchu“, kdy
„každý z účastníků, poškozený i obviněný a advokáti dostali možnost se
vyjádřit“. Tato „vyjádření senát vyslechl a po krátké přestávce vynesl
rozsudek“.
Předseda senátu
soudruh Judr. Aleš Holík, v písemném „Odůvodnění“ k „Usnesení“ uvádí že
„po přezkoumání všech výroků napadeného rozsudku, dospěl k následujícím
závěrům“:
V posuzované věci
bylo provedeno řízení, v němž nedošlo k žádným podstatným vadám,
zejména pokud by měli mít vliv na možnost uplatnění práva obhajoby nebo na
zabezpečení řádného objasnění věci. Okresní soud v souladu
s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu postupoval tak, aby byl zjištěn skutkový
stav věcí, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který byl
nezbytný pro jeho rozhodnutí. V hlavním líčení, maje na zřeteli tento
záměr, zákonným způsobem provedl všechny významné důkazy a tyto zhodnotil
způsobem odpovídajícím zásadám hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst.
6 tr. řádu, načež vyvodil v podstatě správná a úplná skutková zjištění.
Toto „tvrzení“
soudruha Judr. Aleše Holíka, předsedy senátu Krajského soudu v Hradci
Králové-pobočka Pardubice, se dá označit „přinejmenším“ jako „nepravdivé“.
„Doslovným
kopírováním skutkového stavu v Záznamu o sdělení podezření, Návrhu na
potrestání, Trestním příkazu a v Rozsudku, bylo již předem porušeno
moje právo na spravedlivý proces“.
Pokud jde o
uplatnění práva na obhajobu, toto moje právo bylo omezeno již tím, že mi byl
přidělen Okresním soudem v Chrudimi advokát ex offo, kterého odborným zaměřením
není trestní právo, ale finanční oddlužení a konkurz. „Nečinnost advokáta Judr.
Mgr. Vladimíra Severina, výrazně přispěla k tomu, že jsem byl soudem uznán
vinným i přes značnou nedůvěryhodnost a nedostatek důkazů, které by prokazovali
moji vinu“. Tímto bylo porušeno mé právo na spravedlivý proces.
Z výpovědí svědků
nebylo prokázáno, že bych se dopustil přečinu krádeže, ze kterého jsem byl
obviněn. Například „tvrzení svědkyně Dziedzinské o údajné škodě, přitom ani po
dvou za sebou provedených inventurách, nebyla schopná říct, jestli tato údajná
škoda spočívá ve zboží nebo v penězích“. Nepředložením kompletní série
přímého důkazu-snímků z fotopasti, jednostranným posuzováním snímků
z fotopasti, které mně mají podle tvrzení obžaloby a samosoudce Okresního
soudu Mgr. Tinze, uvedeném v Trestním příkazu a v Rozsudku usvědčit z
toho, že jsem se do automatu vloupal a něco z něj odcizil, bylo
porušeno moje právo na spravedlivý proces.
Nepředložením
kompletních sérii snímků z fotopasti, které mohli více objasnit „okolnosti
údajného vloupání“, bylo porušeno mé právo na spravedlivý proces.
Výpověď
svědkyně-obsluhy automatu a vyjádření servisní organizace o tom, že se dvířka
automatu nemůžou samovolně otevřít, může platit snad pouze v případě, že
jsou zamčená klíčem. V době, kdy jsem byl u automatu já, byl zámek dvířek
pootočený, takže s ním bylo zřejmě manipulováno jiným předmětem než klíčem,
co měla údajně potvrdit i expertíza zámku. K pootevření dvířek automatu, ve
chvíli, když jsem se o dvířka silněji opřel, abych neztratil stabilitu, mohlo
dojít právě proto, že „dvířka sice byla dovřená ale nebyla úplně zamčena“.
„Vzhledem k mentálnímu a psychickému zdravotnímu stavu většiny obyvatel
Domova, si toho nemusel nikdo všimnout až do té doby, než došlo k otevření
dvířek, když se na ně víc zatlačilo“. „Na pootočený zámek jsem upozorňoval při
podávání vysvětlení“ na Policii. K manipulaci se zámkem dveří pak mohlo
dojít kdykoli od té doby, co svědkyně Dziedzinská po doplnění zboží do
automatu, tyto dvířka uzamkla, pokud se bude její „tvrzení o řádném uzamčení
dvířek“, považovat za pravdivé. Tuto „možnost mohla prověřit rekonstrukce
údajného vloupání“. Neprovedením této rekonstrukce, která mohla objasnit
některá sporná tvrzení, bylo porušeno moje právo na spravedlivý proces.
„Tvrzení“ předsedy
senátu Krajského soudu soudruha Judr. Holíka „že jsem protiprávním jednáním a
profesionálním způsobem překonal zámek dvířek automatu, je zavádějící,
nepravdivé a ničím nepodložené“. Nebylo u mne zajištěno žádné nářadí, kterým
bych to mohl provést a nemám k tomu potřebné znalosti a zkušenosti. Kromě
toho „neumožňuje mi to ani můj zdravotní stav, mám po omrznutí rukou značně
omezenou hybnost a citlivost prstů na obou rukou“. Na tuto“skutečnost,
doloženou lékařskou zprávou“ jsem taky vyšetřovatele Policie, nprp. Stejskala
upozorňoval.
Judr. Holík ve svém
„odůvodnění“ uvádí že „jsem již v minulosti upozorňoval na ztráty, ke
kterým v „Domově“ docházelo a když jsem zjistil „nestandardní situaci-otevřená
dvířka automatu“, nic jsem „neohlásil“. Já jsem „v minulosti upozorňoval kromě
jiného i na krádeže peněz mezi klienty“, o tom „že zde došlo i
k vloupáním, jsem se dověděl až v době, kdy jsem byl sám podezřelý
z vloupání“.
To, co soudruh
Judr. Aleš Holík uvádí jako“důvody k zamítnutí Odvolání“, vůbec nesplňuje
požadavky potřebné k takovému závažnému rozhodnutí“. Tímto jeho „nedůvodným
zamítnutím Odvolání, bylo porušeno moje právo na spravedlivý proces“.
Současně
s tímto „nedůvodným a protiústavním Zamítnutím Odvoláním“ předsedy senátu
Krajského soudu v Hradci Králové, soudruha Judr. Aleše Holíka, mi bylo
doručeno „Usnesení“, podle kterého mám zaplatit za náklady trestního řízení
4000 Kč. Navíc, mám taky uhradit „údajnou škodu vzniklou údajným vloupáním do
automatu na cukrovinky, ve výši 118 Kč.
Já rozhodně nemám v úmyslu něco
platit, protože jsem nic protiprávního neprovedl.
Byl jsem odsouzen na základě pravděpodobně
křivé výpovědi, nedostatečných důkazů a domněnek, nemajících důvodnou a
podstatnou oporu v provedeném dokazování. Ze strany soudů zde došlo k
porušení principu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch
obžalovaného) a principu presumpce neviny, neboť provedené důkazy, na
základě kterých jsem byl odsouzen, není možno bez dalšího interpretovat tak
jednoznačně, jak to soudy učinily.
Jsem přesvědčen o tom, že tímto svým jednáním orgány činné
v trestním řízení porušili mé základní právo na spravedlivý proces
garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Já jsem byl ve skutečnosti potrestán za
moji otevřenou, veřejnou kritiku Orgánů činných v trestním řízení, za moje
veřejné protesty proti porušování Lidských práv v České republice a
v neposlední řadě se o to přičinila i sama ředitelka Domova pro seniory
soudružka Málková, za moji dlouholetou veřejnou kritiku poměru v tomto
Domově“. K mému „potrestání“ byla „zneužita“ situace, do které jsem se
dostal kvůli své zvědavosti, aniž bych při tom udělal něco protiprávního.
Proti tolika „justičním komunistickým
soudruhům“, kteří „jednali protiprávně a podle požadavků současného vládnoucího
režimu v České republice, který trestá své občany za jejich názory stejně
tak jako předchozí vládnoucí režimy, jsem u soudu neměl sám vůbec žádnou šanci
dovolat se nějaké spravedlnosti“.
V tomto mém případě, se rozhodně
jednalo o „nespravedlivý soudní proces, již od prvopočátku“.
„Proti takovým protiústavním, zvrhlým
metodám České komunistické justice a vládnoucího režimu, musí být jakýkoli
způsob vyjádření nesouhlasu, považován za nutnou obranu, v nejvyšší
nouzi“.
Alojz Janiga, Masarykovo náměstí 37,
Heřmanův Městec
