Protiústavní a zvrhlé jednání české komunistické justice. Niezgodne z konstytucją i przewrotny zachowanie sprawiedliwości czeskich komunistą.

Otevřený dopis JUDr. Robertu Pelikánovi ministrovi (NE)Spravedlnosti České Republiky.

                              Protiústavní a zvrhlé jednání české komunistické justice.

Vážený pane ministře,

v tomto svém Otevřeném dopisu Vás chci obeznámit s „protiústavním, zvrhlým jednáním a rozhodováním České justice, zastoupené bývalými komunisty a jejich přívrženci, ve spolupráci s dalšími orgány činnými v trestním řízení“. „Beztrestnost za toto svoje protiústavní jednání, mají tito justiční soudruzi zaručenou zákony České republiky“.

Rozsudkem samosoudce Okresního soudu v Chrudimi Mgr. Tinze, ze dne 22. 12. 2014, jsem byl odsouzen podmíněně podle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, za „přečin krádeže vloupáním do automatu na cukrovinky, v tzv. „Domově pro seniory“ hlavního města Prahy v Heřmanově Městci, kde bydlím. Tohoto „přečinu, jsem se měl 10. 8. 2014 dopustit tím, že jsem pomoci přineseného nářadí bez zjevného poškození avšak prokazatelnou manipulaci s ním překonal zámek automatu na cukrovinky a ke škodě Domova pro seniory odcizil pro sebe cukrovinky v celkové hodnotě 118 Kč, načež takto překonaný zámek opět bez zjevného poškození opět uzamkl“.

Skutečnost, že jsou dvířka automatu odemčená, jsem zjistil poté, když jsem si toho dne večer, kdy mělo dojít k „údajnému vloupání“, na invalidním vozíku odjel od počítače-Internetu, koupit kávu v automatu na nápoje, který stál hned vedle „údajně vyloupeného“ automatu na cukrovinky. Tato část chodby byla slabě osvětlená a toho, že jsou dvířka automatu na cukrovinky odemčená a pootevřená, jsem si všimnul až tehdy, když jsem se o tyto dvířka opřel, abych udržel stabilitu, poté co jsem vstal z invalidního vozíku, abych vhodil mince do nápojového automatu. Myslel jsem, že dvířka automatu zůstala odemčená nedopatřením některého ze zaměstnanců poté, co uvnitř automatu něco dělal. Zámek pootevřených dvířek byl pootočený, zkusil jsem jej nejdřív otočit a zamknout s pomoci malého Indus-klíče na seřízení stehenní protézy, který nosím pořád u sebe od té doby, co se mi při upadnutí na zem, uvolnili některé šrouby na této protéze. Když se m i tímto Indus-klíčem nepovedlo dvířka uzamknout, na chvíli jsem je otevřel, abych se podíval, jak to vypadá uvnitř automatu. Poté jsem je přivřel tak, jako byli předtím a odjel jsem opět k internetu. Během večera jsem se tomuto automatu vrátil ještě dvakrát, abych se podíval, jestli už jsou dvířka zamčená. Pokaždé jsem nahlídl dovnitř automatu, jestli se něco nezměnilo a opět jsem dvířka přivřel. Až když jsem byl u automatu potřetí, povedlo se mi špičkou kapesního nožíku, zámek dvířek uzamknout. Hned poté, jsem odjel invalidním vozíkem na pokoj. Po celou tu dobu jsem nepotkal nikoho ze zaměstnanců, abych je na odemčená dvířka automatu upozornil. Druhý den jsem však už tuto záležitost nikomu nehlásil, abych nebyl v podezření, že jsem z automatu něco odcizil.

Několik dní poté, jsem byl předvolán na Místní oddělení (Mo) Policie v Heřmanově Městci, k podání vysvětlení, aniž by mi byl sdělen konkrétní důvod. Dva muži v civilu, se mi na Mo Policie představili, jako „pracovníci kriminální služby“ z městského oddělení Policie v Chrudimi. Předložili mi snímky z fotopasti, která byla umístěná uvnitř automatu na cukrovinky v „Domově pro seniory“, který byl podle jejich slov „vyloupen v době, když byli tyto snímky pořízené“. Na snímcích jsem byl zachycen, jak sedím na invalidním vozíku s Indus-klíčem v ruce a nahlížím dovnitř automatu na cukrovinky. Zeptali se „ jestli potvrzuji svoji totožnost na snímcích a žádali mně o vysvětlení, co jsem tam v té době dělal“?

      Já jsem svoji totožnost na foto-snímcích nezpochybňoval a podal jsem vysvětlení, v podstatě stejné, jaké uvádím v úvodu tohoto dopisu. Na to mi jeden z kriminalistů řekl že „když se přiznám a uhradím vzniklou škodu, která je asi 100 Kč, tak se celá věc ututlá protože, vše je již domluveno s ředitelkou Domova pro seniory pí. Málkovou“.

      Tuto „jeho nabídku jsem odmítl“ s tím, že „já jsem nikam nevloupal, nejsem si vědom toho, že jsem udělal něco protiprávního a chci, aby se celá tato záležitost prošetřila tak, jak se to má udělat“. Při mém odchodu z místního oddělení Policie, mi jeden z kriminalistů řekl že „škoda vlastně žádná nevznikla a tento případ bude proto vyšetřovat místní oddělení Policie v Heřmanově Městci“.

Snímky z fotopasti byli hned poté, co jsem byl touto fotopasti zachycen, odeslány na mobilní telefon svědkovi p. Vohradníkovi, který fotopast dovnitř automatu nainstaloval, ten je přeposlal ředitelce „Domova“ pí. Málkové a ta pak informovala Policii, která měla ihned zahájit vyšetřování a zajistit u mě další potřebné důkazy (kdyby ovšem vůbec nějaké byli). Podle výpovědi svědkyně pí. Dziedzinské, zaměstnankyně „Domova“, která měla automat s cukrovinkami na starosti „se fotopast spustila až při dostatečném osvětlení, když byla dvířka automatu otevřená“. Tato svědkyně ve své výpovědi dále uvedla, že dvířka automatu se musela přitlačit, aby se dala zamknout, jinak zůstala otevřená. Tuto část její výpovědi si však může vykládat každý po svém. Buď mohla být dvířka otevřená dokořán, nebo napůl, anebo tak, jak jsem je našel pootevřená já. Jenom rekonstrukce „údajného vloupání“, by prokázala, do jaké míry mohla být dvířka automatu otevřená, anebo přivřená aby se spustila fotopast.

Při svých dalších dvou podáních vysvětlení na (Mo) Policie v Heřmanově Městci, jsem opět uvedl již popsané skutečnosti, zásadní obsah své výpovědí jsem neměnil. Policejní vyšetřovatel, nprp. Miloš Stejskal si osobně vyzkoušel že „s podobným nářadím, jako je Indus-klíč, který jsem držel v ruce, když jsem byl snímán fotopasti, se zámek dvířek automatu, který měl před sebou rozebraný na stole odemknout nedá, protože se Indus-klíč dovnitř zámku vůbec nevejde“. Právě „tento Indus-klíč, měl být podle obvinění, nářadím, kterým jsem zámek automatu překonal“. Podobně „neúspěšně si nprp. Stejskal vyzkoušel taky kapesní nožík“, kterého špičkou se mi toho večera nakonec povedlo pootočený zámek zamknout. Toto „nářadí“ si policejní vyšetřovatel „proměřil, nafotil a zaprotokoloval“. „Většinu času“ stráveného při podání vysvětlení  nprp. Stejskal „využil k tomu, že se mně snažil obvinit i z vloupání do kanceláří, ke kterým mělo v poslední době v Domově údajně dojít“.  Ve vyšetřovacím spisu mně chtěl taky „nepravdivě popsat, jako nervově nemocného, který se neléčí“ a taky mi „vyhrožoval vyšetřením u psychiatra, když si nevzpomenu, co jsem všechno toho večera dělal“. Když jsem byl na Mo Policie již potřetí „podávat vysvětlení“, byli po celou dobu ve vedlejší místnosti připraveni pracovníci výjezdové kriminální služby a každou chvíli nahlíželi do místnosti, kde jsem „podával vysvětlení“. Zřejmě tam byli kvůli tomu „aby udělali fotodokumentaci z rekonstrukce údajného vloupání, v případě že se policejnímu vyšetřovateli nějakým způsobem podaří donutit mně k přiznání se k něčemu, co jsem neudělal“. Pravděpodobně „kvůli zvýšení psychického nátlaku na moji osobu, postavili naproti mně, otevřený kufřík s nářadím“.

Toho dne měl policejní vyšetřovatel nprp. Stejskal „možnost provést rekonstrukci údajného vloupání a myslím, že to byla i jeho povinnost“.  Policejní vyšetřovatel však zřejmě „neměl zájem provádět nějakou rekonstrukci, kterou by se prověřila zejména tvrzení o tom, do jaké míry mohli být dvířka automatu pootevřená, aby se spustila fotopast a výrazně by přispěla k objasnění tohoto údajného vloupání“.

Ke krádežím a vloupání v tomto „Domově pro seniory“ docházelo již v době, kdy jsem tam ještě nebydlel.

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

§ 2 Základní zásady trestního řízení

(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Orgány činné v trestním řízení, podle mého názoru, toto nařízení Trestního zákona rozhodně neuplatnili v odpovídající míře.

Svědkyně Dziedzinská ve své výpovědi i před soudem uvedla že „fotopast byla v automatu namontována tři až čtyři týdny před tím, než jsem byl zachycen touto fotopasti“. Tato svědkyně dále uvedla že „dne 24. 7. 2015, dělala v automatu inventuru a zjistila schodek 132 Kč, nebylo však možné zjistit, jestli byl schodek v penězích nebo ve zboží“. Dne 8. 8. 2015, doplňovala zboží a po zjištění „údajného vloupání“ podle své výpovědi „udělala v automatu další inventuru a zjistila rozdíl k poslední inventuře ve výši 118 Kč“, ani tentokrát však „svědkyně nebyla schopna určit, v čem tato škoda spočívá, jestli ve zboží nebo v penězích“. „Ani na jednom ze snímků z fotopasti umístěné uvnitř automatu, která snímala zepředu každý detail, každý můj pohyb, není vůbec vidět, že bych automat odemkl já a z automatu cokoliv odcizil, anebo se o to pokoušel“. A „když je na snímku vidět v mé ruce malý Indus klíč, kterým jsem chtěl původně dvířka automatu zamknout, tak by muselo být vidět v mé ruce i sušenky, které jsem měl podle rozhodnutí samosoudce Okresního soudu v Chrudimi Mgr. Tinze, z automatu odcizit“. Samosoudce Mgr. Tinz přitom ve svém „Odůvodnění“ uvádí že „na snímcích z fotopasti jsem zachycen při nahlížení do automatu“ a „ne při krádeži“, ze které mně uznal vinným. Navíc, já jsem celou dobu, co jsem nahlížel do automatu, seděl na invalidním vozíku, to je na snímcích taky vidět a pochybuji, že bych z tohoto inv. vozíku dosáhl na nějaké ty cukrovinky, které byli umístěné pravděpodobně v horní části automatu“.

 Orgány činnými v trestním řízení byla k soudnímu řízení předložená pouze část série snímků fotopasti, které byli těmito orgány „posuzovány jednostranně, v neprospěch obviněného jako důkaz toho, že jsem se vloupal do automatu na cukrovinky a něco z něj odcizil“. Snímky z fotopasti „vůbec neprokazují tvrzení obžaloby, že jsem zámek dvířek překonal já“. Snímky z fotopasti, jsou „přímým a doslova viditelným důkazem hovořící v můj prospěch, který vyvrací obvinění z přečinu krádeže vznesené vůči mně a vyvrací i tvrzení svědkyně Dziedzinské o údajné škodě, kterou jsem měl způsobit“. Tato „skutečnost, byla Orgány činnými v Trestním řízení, ignorována již od samého začátku“. „Snímky z fotopasti“, by měli být „podkladem pro obvinění svědkyně Dziedzinské z křivě výpovědi“. Nevím, „na základě jakých důkazů, dospěl samosoudce Mgr. Tinz k rozhodnutí, že jsem odcizil z automatu sušenku, když na žádném z předložených snímků z fotopasti není vidět, že bych držel nějakou sušenku v rukou a ani sama svědkyně, která dělala v automatu opakovaně inventuru, není schopna určit, jestli údajná škoda spočívá v penězích nebo ve zboží“?

Ve svém „Odůvodnění“, uvádí Mgr. Tinz že „svědkovi p. Vohradníkovi přišli na mobilní telefon celkem tři série fotek“. U soudního líčení, byla „předložena pouze část fotek z těchto sérii“, na kterých jsem byl zachycen já. Ostatní fotky, byli podle vyjádření Mgr. Tinze „smazány“.

Pouze „souvislá řada po sobě jdoucích fotek z těchto sérii, mohla důvěryhodněji objasnit, do jaké míry mohla být otevřená dvířka automatu, aby se spustila fotopast a vyloučit možnost, že dvířka automatu mohl kromě mě, otevřít ještě někdo jiný“. „Důležitosti kompletní série fotek jako důkazního materiálu v soudním řízení, si musela být Policie vědoma od samého začátku vyšetřování“.

Moji námitkou vznesenou v Hlavním líčení u Okresního soudu že „nejdůležitější důkaz toho, že jsem nic neukradl, jsou právě snímky z fotopasti, obžalobou předkládané jako rozhodující důkaz v obvinění vzneseném proti mně, se samosoudce Mgr. Tinz vůbec nezabýval“. Samosoudce Mgr. Tinz, ve své závěrečné řeči „připustil, že důkazy byli nedostatečné“, to mu však „nebránilo v tom, aby potvrdil své rozhodnutí o mé vině“, které vynesl již v Trestním příkazu. Jeho „ústní výrok o nedostatku důkazů, však v písemném vyhotovení Rozsudku není“.

„Listinné důkazy“ proti mně, spočívali v protokolech z výpovědí, expertízy zámku, zápisu výsledku inventury, fotodokumentace zřejmě pořízené policii z místa „údajného vloupání“, ze záběrů  fotopasti, poučení a italského návodu k užití“.

Expertízou zámku dvířek automatu, je možné zjistit nanejvýš to, jakým způsobem mohl být zámek překonán a „bez dalších souvisejících důkazů, není možné tuto expertízu použít jako usvědčující důkaz proti konkrétní osobě“.

„Skutkový stav, uvedený v Rozsudku“, který měl Mgr. René Tinz podle svého písemného vyjádření „zjistit dokazováním v provedeném hlavním líčení dne 22. 12. 2014, je doslova shodný se Závěrem zjištění uvedeném v Záznamu o sdělení podezření ze dne 3. 11. 2014, napsaném nprp. Milošem Stejskalem, vyšetřovatelem Mo policie v Heřmanově Městci“. V písemném vyhotovení Rozsudku vyneseném v hlavním líčení dne 22. 12. 2014 a v Trestním příkazu ze dne 14. 11. 2014“ který vydal Mgr. Tinz, „je část těchto dokumentů, kde jsou uvedené moje osobní údaje, skutkový stav a obvinění, doslovnou kopii Návrhu na potrestání, který podal Okresní státní zástupce Judr. Vladimír Kytner dne 11. 11. 2014“. „Doslovným kopírováním této části Návrhu na potrestání, se vyhotovitel Trestního příkazu a Rozsudku, dopustil kromě jiného i gramatické chyby“.

„Podobnost těchto dokumentů, je dalším důkazem toho, že o mé vině bylo rozhodnuto ještě předtím, než k nějakému soudnímu řízení došlo“.

 Judr. Mgr. Vladimír Severin, který mi byl určen jako „advokát ex offo zdarma“, soudcem Okresního soudu v Chrudimi Mgr. Tinzem, rozhodně neprojevoval nějaký velký zájem mi pomoci.

Když jsem se dověděl, že mi byl Okresním soudem v Chrudimi „ustanoven obhájcem ex offo zdarma“, snažil jsem se Judr. Mgr. Severina „zkontaktovat“ prostřednictvím e-mailu a poté telefonicky. Když se mi to povedlo telefonicky, dostalo se mi od něj strohé odpovědi „uvidíme se až u soudu“. V den hlavního soudního líčení u Okresního soudu v Chrudimi, asi čtvrt hodiny před zahájením řízení přišel ke mně na chodbě soudu pán, který se představil jako Severin a zeptal se mně „ jestli jsem to udělal?“ Já jsem řekl, že „ne“ a „tím jeho komunikace se mnou před zahájením hlavního soudního líčení prakticky skončila“. Pak jsem se od něj ještě dověděl že, bude přestávka a po vyhlášení rozsudku, když jsem chtěl podat hned odvolání, jsem se od „svého obhájce“ dověděl že „odvolání podáme až po písemném doručení rozsudku“.  „Celou přestávku před vyhlášením rozsudku strávil můj advokát ex offo, v přátelském rozhovoru s Okresním státním zástupcem Judr. Kytnerem, který vystupoval jako žalobce proti mně“. „Obhajovací řeč mého advokáta“ Judr. Mgr. Severina u hlavního soudního líčení probíhala následovně.  Judr. Mgr. Severin pronesl několik „sotva srozumitelných slov“ o tom že „automat mohl odemknout někdo jiný a ne já, protože já si můžu nějaké ty sušenky koupit a nemusím je krást“. Pak se ještě během dotazování zeptal svědkyně pí. Málkové „jestli bydlím v Domově pro seniory již dlouho“. To bylo „vše, co advokát ex offo zdarma Judr. Mgr. Vladimír Severin, pronesl na moji obhajobu, během hlavního líčení u Okresního soudu v Chrudimi“.

Já jsem byl „poprvé v životě osobně přítomen podobnému soudnímu řízení, proto jsem ve všem spoléhal na advokáta“.

Než došlo k odvolacímu řízení u Krajského soudu v Pardubicích, kontaktoval jsem opět e-mailem třikrát „mého obhájce“ Judr. Mgr. Severina. Psal jsem mu, aby mi dal vědět, zda chce se mnou ještě vůbec spolupracovat, protože když ne, mám připravené svoje „Odvolání proti rozhodnutí soudu.

 Judr. Mgr. Severin, mi ve své odpovědi poslané prostřednictvím e-mailu „nejdřív přislíbil, že mně navštíví, abychom se domluvili na dalším postupu“, tento „svůj slib později odvolal s tím, že není na čem se domlouvat“. Poslal mi elektronickou kopii „Odvolání“, kterou prý poslal soudu. Já jsem mu poslal svoje „Odvolání“, které jsem měl připravené pro případ, kdyby se mi už neozval. V písemném „Odvolání“ ke Krajskému soudu Hradec Králové, pobočka v Pardubicích advokát Judr. Mgr. Severin sice uvedl „zásadní skutečnosti“, které zpochybňují obvinění vznesená proti mně, během Odvolacího řízení u Krajského soudu v Pardubicích, se však opět sotva srozumitelným hlasem zmínil „pouze o tom, že ze zdravotních důvodů omezuju užívání sladkostí a o tom, že nářadí, kterým jsem měl podle obžaloby otevřít automat na cukrovinky, se k tomu účelu vůbec nedalo použít, jak se o tom mohl osobně přesvědčit i vyšetřovatel Policie a navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a byl jsem zproštěn obžaloby“. Judr. Mgr. Severin se opět „vůbec nezmínil o nejdůležitějším důkazu hovořícího v můj prospěch, o snímcích z fotopasti, které vyvrací tvrzení obžaloby o tom, že jsem z automatu něco odcizil a vyvrací taky výpověď svědkyně o údajné vzniklé škodě“.

 Celý tento „soudní proces byl veden tak, abych se dostal do situace, kdy už nebude možnost se domáhat zrušení rozhodnutí Okresního a Krajského soudu anebo nějaké revize správnosti zjištění skutkového stavu nebo hodnocení důkazů“. K tomu „vědomě přispěl svým přístupem i můj advokát ex offo zdarma, soudruh Judr. Mgr. Vladimír Severin, kterého mi přidělil bývalý člen KSČ, samosoudce Okresního soudu v Chrudimi soudruh Mgr. René Tinz. Tento „můj názor potvrzuji i poslední vyjádření, které mi Judr. Mgr. Severin poslal e-mailem“. Bývalý zastupitel města Hlinsko, člen KSČM, který byl i na kandidátce do parlamentních voleb za Pardubický kraj. Judr. Mgr. Vladimír Severin je veden na seznamu České advokátní komory jako „advokát s generální praxi“, jeho odborným zaměřením je však oddlužení a konkurs“. Je veden jako „insolvenční správce“ v desítkách případů.

O mém „potrestání“ bylo zřejmě rozhodnuto již v přípravném řízení, o čem svědčí i „osobní účast“ Okresního státního zástupce v Chrudimi dalšího bývalého člena KSČ, soudruha Judr. Vladimíra Kytnera, v Hlavním líčení u Okresního soudu v Chrudimi a utvrzuje mně v tom i „jednání“ ředitelky „Domova pro seniory“ soudružky Marie Málkové, od které jsem dostal písemné „výhrůžné napomenutí“, ve kterém mě „obviňuje z vloupání do automatu, dožaduje se náhrady škody a vyhrožuje vypovězením smlouvy o poskytování sociálních služeb ještě předtím, než k nějakému soudnímu řízení došlo, jakoby byla předem informována o konečném výsledku celého soudního řízení“. Toto „výhružné napomenutí“, jsem dostal asi dva dny předtím, než mi byl od Okresního státního zástupce soudruha Judr. Kytnera, doručen písemný „Návrh na potrestání“.

„Odvolání proti rozsudku“ Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22. 12. 2014, bylo na veřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2015 u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice „zamítnuto podle § 256 tr. řádu“ senátem tohoto soudu, kterému předsedal bývalý člen KSČ soudruh Judr. Aleš Holík. Jména ostatních členů senátu nejsou v „Usnesení“ uvedena.

Toto „veřejné zasedání, na kterém žádná veřejnost přítomná nebyla“, proběhlo „ve spěchu“, kdy „každý z účastníků, poškozený i obviněný a advokáti dostali možnost se vyjádřit“. Tato „vyjádření senát vyslechl a po krátké přestávce vynesl rozsudek“.

Předseda senátu soudruh Judr. Aleš Holík, v písemném „Odůvodnění“ k „Usnesení“ uvádí že „po přezkoumání všech výroků napadeného rozsudku, dospěl k následujícím závěrům“:

V posuzované věci bylo provedeno řízení, v němž nedošlo k žádným podstatným vadám, zejména pokud by měli mít vliv na možnost uplatnění práva obhajoby nebo na zabezpečení řádného objasnění věci. Okresní soud v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu postupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věcí, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. V hlavním líčení, maje na zřeteli tento záměr, zákonným způsobem provedl všechny významné důkazy a tyto zhodnotil způsobem odpovídajícím zásadám hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, načež vyvodil v podstatě správná a úplná skutková zjištění.

Toto „tvrzení“ soudruha Judr. Aleše Holíka, předsedy senátu Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice, se dá označit „přinejmenším“ jako „nepravdivé“.

„Doslovným kopírováním skutkového stavu v Záznamu o sdělení podezření, Návrhu na potrestání, Trestním příkazu a v Rozsudku, bylo již předem porušeno moje právo na spravedlivý proces“.

Pokud jde o uplatnění práva na obhajobu, toto moje právo bylo omezeno již tím, že mi byl přidělen Okresním soudem v Chrudimi advokát ex offo, kterého odborným zaměřením není trestní právo, ale finanční oddlužení a konkurz. „Nečinnost advokáta Judr. Mgr. Vladimíra Severina, výrazně přispěla k tomu, že jsem byl soudem uznán vinným i přes značnou nedůvěryhodnost a nedostatek důkazů, které by prokazovali moji vinu“. Tímto bylo porušeno mé právo na spravedlivý proces.

Z výpovědí svědků nebylo prokázáno, že bych se dopustil přečinu krádeže, ze kterého jsem byl obviněn. Například „tvrzení svědkyně Dziedzinské o údajné škodě, přitom ani po dvou za sebou provedených inventurách, nebyla schopná říct, jestli tato údajná škoda spočívá ve zboží nebo v penězích“. Nepředložením kompletní série přímého důkazu-snímků z fotopasti, jednostranným posuzováním snímků z fotopasti, které mně mají podle tvrzení obžaloby a samosoudce Okresního soudu Mgr. Tinze, uvedeném v Trestním příkazu a v Rozsudku usvědčit z toho, že jsem se do automatu vloupal a něco z něj odcizil, bylo porušeno moje právo na spravedlivý proces.

Nepředložením kompletních sérii snímků z fotopasti, které mohli více objasnit „okolnosti údajného vloupání“, bylo porušeno mé právo na spravedlivý proces.

Výpověď svědkyně-obsluhy automatu a vyjádření servisní organizace o tom, že se dvířka automatu nemůžou samovolně otevřít, může platit snad pouze v případě, že jsou zamčená klíčem. V době, kdy jsem byl u automatu já, byl zámek dvířek pootočený, takže s ním bylo zřejmě manipulováno jiným předmětem než klíčem, co měla údajně potvrdit i expertíza zámku. K pootevření dvířek automatu, ve chvíli, když jsem se o dvířka silněji opřel, abych neztratil stabilitu, mohlo dojít právě proto, že „dvířka sice byla dovřená ale nebyla úplně zamčena“. „Vzhledem k mentálnímu a psychickému zdravotnímu stavu většiny obyvatel Domova, si toho nemusel nikdo všimnout až do té doby, než došlo k otevření dvířek, když se na ně víc zatlačilo“. „Na pootočený zámek jsem upozorňoval při podávání vysvětlení“ na Policii. K manipulaci se zámkem dveří pak mohlo dojít kdykoli od té doby, co svědkyně Dziedzinská po doplnění zboží do automatu, tyto dvířka uzamkla, pokud se bude její „tvrzení o řádném uzamčení dvířek“, považovat za pravdivé. Tuto „možnost mohla prověřit rekonstrukce údajného vloupání“. Neprovedením této rekonstrukce, která mohla objasnit některá sporná tvrzení, bylo porušeno moje právo na spravedlivý proces.

„Tvrzení“ předsedy senátu Krajského soudu soudruha Judr. Holíka „že jsem protiprávním jednáním a profesionálním způsobem překonal zámek dvířek automatu, je zavádějící, nepravdivé a ničím nepodložené“. Nebylo u mne zajištěno žádné nářadí, kterým bych to mohl provést a nemám k tomu potřebné znalosti a zkušenosti. Kromě toho „neumožňuje mi to ani můj zdravotní stav, mám po omrznutí rukou značně omezenou hybnost a citlivost prstů na obou rukou“. Na tuto“skutečnost, doloženou lékařskou zprávou“ jsem taky vyšetřovatele Policie, nprp. Stejskala upozorňoval.

Judr. Holík ve svém „odůvodnění“ uvádí že „jsem již v minulosti upozorňoval na ztráty, ke kterým v „Domově“ docházelo a když jsem zjistil „nestandardní situaci-otevřená dvířka automatu“, nic jsem „neohlásil“. Já jsem „v minulosti upozorňoval kromě jiného i na krádeže peněz mezi klienty“, o tom „že zde došlo i k vloupáním, jsem se dověděl až v době, kdy jsem byl sám podezřelý z vloupání“.

To, co soudruh Judr. Aleš Holík uvádí jako“důvody k zamítnutí Odvolání“, vůbec nesplňuje požadavky potřebné k takovému závažnému rozhodnutí“. Tímto jeho „nedůvodným zamítnutím Odvolání, bylo porušeno moje právo na spravedlivý proces“.

Současně s tímto „nedůvodným a protiústavním Zamítnutím Odvoláním“ předsedy senátu Krajského soudu v Hradci Králové, soudruha Judr. Aleše Holíka, mi bylo doručeno „Usnesení“, podle kterého mám zaplatit za náklady trestního řízení 4000 Kč. Navíc, mám taky uhradit „údajnou škodu vzniklou údajným vloupáním do automatu na cukrovinky, ve výši 118 Kč.

Já rozhodně nemám v úmyslu něco platit, protože jsem nic protiprávního neprovedl.

Byl jsem odsouzen na základě pravděpodobně křivé výpovědi, nedostatečných důkazů a domněnek, nemajících důvodnou a podstatnou oporu v provedeném dokazování. Ze strany soudů zde došlo k porušení principu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obžalovaného) a principu presumpce neviny, neboť provedené důkazy, na základě kterých jsem byl odsouzen, není možno bez dalšího interpretovat tak jednoznačně, jak to soudy učinily.

     Jsem přesvědčen o tom, že tímto svým jednáním orgány činné v trestním řízení porušili mé základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Já jsem byl ve skutečnosti potrestán za moji otevřenou, veřejnou kritiku Orgánů činných v trestním řízení, za moje veřejné protesty proti porušování Lidských práv v České republice a v neposlední řadě se o to přičinila i sama ředitelka Domova pro seniory soudružka Málková, za moji dlouholetou veřejnou kritiku poměru v tomto Domově“. K mému „potrestání“ byla „zneužita“ situace, do které jsem se dostal kvůli své zvědavosti, aniž bych při tom udělal něco protiprávního.

Proti tolika „justičním komunistickým soudruhům“, kteří „jednali protiprávně a podle požadavků současného vládnoucího režimu v České republice, který trestá své občany za jejich názory stejně tak jako předchozí vládnoucí režimy, jsem u soudu neměl sám vůbec žádnou šanci dovolat se nějaké spravedlnosti“.

V tomto mém případě, se rozhodně jednalo o „nespravedlivý soudní proces, již od prvopočátku“.

„Proti takovým protiústavním, zvrhlým metodám České komunistické justice a vládnoucího režimu, musí být jakýkoli způsob vyjádření nesouhlasu, považován za nutnou obranu, v nejvyšší nouzi“.

Alojz Janiga, Masarykovo náměstí 37, Heřmanův Městec