Bestie v „Domově pro seniory“ hlavního
města Prahy.
Bezohledné
arogantní jednání, psychický teror a šikana vůči nespokojeným klientům, jsou
způsoby jednání ředitelky a jejich nejbližších spolupracovnic v tzv.
„Domově pro seniory“ (DS) v Heřmanově Městci, jehož zřizovatelem je
Magistrát hl. města Prahy.
Tyto
„zrůdné metody“ se vedoucí pracovnice tohoto „Domova“ neštítí používat ani vůči
lidem zdravotně těžce postiženým, lidem po infarktu nebo mrtvici, kteří mají
navíc další oběhové-srdeční problémy, potřebují klid a slušné zacházení a
sebemenší psychické rozrušení, může pro ně znamenat smrt.
Lživá obviňování, vyhrožování
psychiatrem, úmyslná porušování Smlouvy o poskytnutí sociální péče a
vyhrožování vypovězením této Smlouvy, jsou také součásti „psychického teroru“
vedení „Domova“ vůči klientům, kteří dávají veřejně najevo svoji nespokojenost
s poměry v tomto spíše „Soukromém Rodinném Domově“.
Oprávněné písemné stížnosti klienta na
„závažné nedostatky“ v DS, jsou jeho vedením označeny jako „neodůvodněné“
a zástupkyně ředitelky, tzv. „Manažerka pro sociální a zdravotní péči“ která je
oprávněná tyto stížnosti přijímat, dává otevřeně najevo svou nelibost
s tím, že si nějaký klient dovolí podat písemnou stížnost. Tato
„Manažerka“ s titulem Mgr., o které se někdy mluví jako o příští ředitelce
DS, je zřejmě oprávněně přesvědčena, že „bezohlednost a lež jsou ty správné
předpoklady taky pro výkon nějaké funkce ve veřejné správě“ a proto kandidovala
v letošních Komunálních volbách za místní občanské sdružení.
V tomto svém „dlouholetém psychickém
teroru vůči nespokojeným klientům“ může vedení tohoto „Domova“ bez obav pokračovat
dál, protože má v tom podporu nejen Magistrátu hlavního města Prahy a všech
možných „Kontrolních orgánů“, kterých povinnosti je podobná zařízení „opravdu
objektivně kontrolovat a poukazovat na nedostatky“. Vedení DS se může ve svém
„bezohledném řádění“ spolehnout i na „přízeň“ místního oddělení Policie ČR.
Klientovi, který poukazuje na „hrubé
nedostatky“ v DS, je vedením DS „doporučeno“ že „může odejít, když se mu
tady nelíbí, protože podobné poměry jsou stejné i v ostatních Domovech“.
Případně je mu doporučená některá ubytovna v okolí, pro člověka zdravotně
postiženého absolutně nevyhovující, kde bydlí většinou „sociálně slabší a
nepřizpůsobivý spoluobčané“. Vedení DS, Kontrolní orgány a Magistrát hl. m.
Prahy považují takovou „nabídku“ za „vstřícný přístup k řešení závažné
situace, při hledání odpovídajícího bydlení pro nespokojeného klienta, který
navíc ani není cílovou osobou pro pobyt v Domově pro seniory“.
Pobyt v takovém „Domově pro seniory“,
kde je zdravotně postižený nebo nemocný člověk vystaven kromě jiného i „bezohlednému
asociálnímu chování“ vedení tohoto Zařízení, je pak srovnatelný s pobytem
v nějakém „Trestaneckém lágru“, kde člověk ztrácí veškerá „Lidská práva“
od té chvíle, co vstoupil dovnitř.
V České
republice, Bezprávním Policejním státě, kde je Mezinárodní Úmluva o Lidských
právech pouhý Cár papíru, je však podobné bestiální jednání vůči seniorům,
zdravotně postiženým a nemocným normální.
Alojz Janiga
Žádné komentáře:
Okomentovat