Protiprávní a zvrhlé jednání České justice a Policie. Actions illégales et pervers de la police tchèque et de la justice.

                Protiprávní a zvrhlé jednání České justice a Policie.

      „Bezprávní džungle“, ve které se Česká republika nachází od svého vzniku, dává možnost „seberealizace“ policajtům, státním zástupcům a soudcům, kteří by v „Normálním Demokratickém a Právním státě“ neměli šanci podobná povolání vůbec vykonávat.

Příkladem toho jsou kromě jiných i orgány činné v trestním řízení v Heřmanově Městci a v Chrudimi.

       Policejní vyšetřovatel nprap. Miloš Stejskal z Městského oddělení Policie ČR V Heřmanově Městci, po uzavření vyšetřování „vloupání“ do automatu na cukrovinky v tzv. „Domově pro seniory“ hl. města Prahy v Heřmanově Městci v listopadu 2014 „vědomě“ předal Státnímu zastupitelství v Chrudimi „nedostatečné důkazy“, které mně měli usvědčit ze spáchání tohoto trestního činu, přesto že jsem mu podal myslím, že dostačující vysvětlení i s důkazy o tom, že jsem tento trestní čin neměl čím spáchat.

       Hlavní důkaz hovořící v můj prospěch, byl však v kamerovém záznamu přímo „z místa činu“. Policie použila jenom část tohoto záznamu na kterých jsem byl kamerou zachycen, který však žádný trestní čin, ani pokus o něj nezaznamenal. Přesto že nebyl žádný svědek který by mně viděl něco odcizit, nebylo u mě zajištěno nic co by z této „údajné krádeže“ pocházelo, případně klíče nebo nářadí kterým bych se měl tohoto trestního činu dopustit a Policie se ani nesnažila nějaké další důkazy u mě zajistit, stačilo to okresnímu státnímu zástupci v Chrudimi Judr. Vladimíru Kytnerovi k podání obvinění a samosoudci Okresního soudu v Chrudimi Mgr. René Tinzovi k tomu, aby tuto část kamerového záznamu použil jako rozhodující důkaz proti mně a odsoudil mně trestním příkazem pro přečin krádeže, kterou jsem nespáchal, což by potvrdil i úplný záznam z kamery, kdyby jej Policie dala k dispozici a kdyby si jej okresní státní zástupce nebo samosoudce vyžádali.

       Proti tomuto Protiprávnímu a svévolnému rozsudku jsem se v zákonné lhůtě odvolal. V hlavním líčení u Okresního soudu v Chrudimi samosoudce Mgr. René Tinz opět „vyhověl“ návrhu státního zástupce Judr. Vladimíra Kytnera uznat mně vinným z tohoto přečinu a svůj předchozí rozsudek (podmíněný trest a úhradu „údajné“ celkové vzniklé škody 118,- Kč) potvrdil, přesto že jsem poukazoval na skutečnost, že při zhlédnutí celého záznamu z kamery by se prokázalo, že jsem se žádného trestního činu nedopustil a ani jsem se o to nesnažil.

       Ve svém závěrečném zdůvodnění sice samosoudce Mgr. Tinz uznal že „důkazy byli nedostatečné, protože Policie nedodala úplný kamerový záznam z toho večera, kdy k vloupání došlo“, to mu však vůbec nebránilo rozhodnout o mé vině.  Pokud jde o zmíněnou škodu, ani poškozený (Domov pro seniory) není schopen přesně určit, v čem tato „údajná“ škoda spočívá.                               

       Policie V Heřmanově Městci, která tento „případ“ vyšetřovala, zjevně „využila (zneužila) možnost jak mně potrestat za moji veřejnou kritiku jejich postupu, při vyšetřování mých Trestních oznámení v souvislosti s poměry v tzv. Domově pro seniory kde bydlím a za můj Otevřený dopis ministru vnitra Milanu Chovancovi“.

      O tom, že Policie „nakládá s případnými kamerovými záznamy podle své libosti“, jsem se měl možnost přesvědčit již v květnu 2014 v Praze, když jsem byl „při mém individuálním veřejném protestu proti porušování lidských práv v ČR protiprávně obtěžován Policii ČR“. Na toto „obtěžování“ jsem si poté stěžoval u Ministerstva vnitra a na Policejním prezídiu. Představitelé Policie odpověděli tvrzením že „tato moje stížnost se nedá prokázat, protože všechny kamery na uvedených místech byli zrovna v ten den a v té době mimo provoz“.

Podobná „jednání“ orgánů činných v trestním řízení jsou nejenom „protiprávní a zvrhlá“, ale jsou „dalším důkazem beztrestného a hrubého pošlapávání Lidských práv v České republice ze strany orgánů státní moci“.

Alojz Janiga, Masarykovo nám. 37

538 03 Heřmanův Městec

Bestie v „Domově pro seniory“ hlavního města Prahy. プラハの「老人ホーム」の獣。

                                       Bestie v „Domově pro seniory“ hlavního města Prahy.

      Bezohledné arogantní jednání, psychický teror a šikana vůči nespokojeným klientům, jsou způsoby jednání ředitelky a jejich nejbližších spolupracovnic v tzv. „Domově pro seniory“ (DS) v Heřmanově Městci, jehož zřizovatelem je Magistrát hl. města Prahy.

      Tyto „zrůdné metody“ se vedoucí pracovnice tohoto „Domova“ neštítí používat ani vůči lidem zdravotně těžce postiženým, lidem po infarktu nebo mrtvici, kteří mají navíc další oběhové-srdeční problémy, potřebují klid a slušné zacházení a sebemenší psychické rozrušení, může pro ně znamenat smrt.

      Lživá obviňování, vyhrožování psychiatrem, úmyslná porušování Smlouvy o poskytnutí sociální péče a vyhrožování vypovězením této Smlouvy, jsou také součásti „psychického teroru“ vedení „Domova“ vůči klientům, kteří dávají veřejně najevo svoji nespokojenost s poměry v tomto spíše „Soukromém Rodinném Domově“.

     Oprávněné písemné stížnosti klienta na „závažné nedostatky“ v DS, jsou jeho vedením označeny jako „neodůvodněné“ a zástupkyně ředitelky, tzv. „Manažerka pro sociální a zdravotní péči“ která je oprávněná tyto stížnosti přijímat, dává otevřeně najevo svou nelibost s tím, že si nějaký klient dovolí podat písemnou stížnost. Tato „Manažerka“ s titulem Mgr., o které se někdy mluví jako o příští ředitelce DS, je zřejmě oprávněně přesvědčena, že „bezohlednost a lež jsou ty správné předpoklady taky pro výkon nějaké funkce ve veřejné správě“ a proto kandidovala v letošních Komunálních volbách za místní občanské sdružení.

     V tomto svém „dlouholetém psychickém teroru vůči nespokojeným klientům“ může vedení tohoto „Domova“ bez obav pokračovat dál, protože má v tom podporu nejen Magistrátu hlavního města Prahy a všech možných „Kontrolních orgánů“, kterých povinnosti je podobná zařízení „opravdu objektivně kontrolovat a poukazovat na nedostatky“. Vedení DS se může ve svém „bezohledném řádění“ spolehnout i na „přízeň“ místního oddělení Policie ČR.

     Klientovi, který poukazuje na „hrubé nedostatky“ v DS, je vedením DS „doporučeno“ že „může odejít, když se mu tady nelíbí, protože podobné poměry jsou stejné i v ostatních Domovech“. Případně je mu doporučená některá ubytovna v okolí, pro člověka zdravotně postiženého absolutně nevyhovující, kde bydlí většinou „sociálně slabší a nepřizpůsobivý spoluobčané“. Vedení DS, Kontrolní orgány a Magistrát hl. m. Prahy považují takovou „nabídku“ za „vstřícný přístup k řešení závažné situace, při hledání odpovídajícího bydlení pro nespokojeného klienta, který navíc ani není cílovou osobou pro pobyt v Domově pro seniory“.

     Pobyt v takovém „Domově pro seniory“, kde je zdravotně postižený nebo nemocný člověk vystaven kromě jiného i „bezohlednému asociálnímu chování“ vedení tohoto Zařízení, je pak srovnatelný s pobytem v nějakém „Trestaneckém lágru“, kde člověk ztrácí veškerá „Lidská práva“ od té chvíle, co vstoupil dovnitř.

      V České republice, Bezprávním Policejním státě, kde je Mezinárodní Úmluva o Lidských právech pouhý Cár papíru, je však podobné bestiální jednání vůči seniorům, zdravotně postiženým a nemocným normální.

 Alojz Janiga