3. 7. 2014
Vyhlazovací Zařízení hlavního města Prahy, pro nemocné a
chudé.
To, že tzv. „Domov pro seniory (DS),
s pěti hvězdičkami“, v Heřmanově Městci, kterého „zřizovatelem“ je
Magistrát hlavního města Prahy (MHMP), je ve skutečnosti spíše „Blázinec“, do
kterého jsou kromě „normálních“ starých a nemocných, umísťování i „agresívní
psychopati, alkoholici a zvrhlíci“, není nejenom pro místní, nic nového.
Není nic nového ani to, že tito „agresívní psychopati,
alkoholici“ a jim podobní, dennodenně, beztrestně, vulgárně a často i fyzicky napadají
některé další klienty. Hlavně „tělesně hendikepované“ a klienty, kteří vyjádří
jakoukoliv „nespokojenost s poměry v Domově“.
Není nic „normálního“ na tom, když si některý „agresívní
psychopat, stahuje a prohlíží na Internetu, web-stránky s dětskou
pornografii, Zoofilii, nebo s hrubým násilím při sexu. Když jsem chtěl,
aby byli tyto „porno-stránky“, na „veřejně přístupném“ Internetu v DS „zablokovány“,
dostalo se mi ze strany vedení DS a „odpovědných“ pracovníků MHMP shodné
odpovědi: „Zablokováním těchto porno-stránek (dětská pornografie, zoofilie a
sexuálního násilí), by byli porušená Lidská práva toho, kdo chce podobné
stránky sledovat“.
Není taky „normální“, když si jiný „agresívní podivínský
psychopat, pozývá na pokoj nezletilého chlapce, žáka místní Praktické Zvláštní
Školy“.
O této „skutečnosti“ vedení DS, taky „ví“.
V tomto
agresívním jednání, mají tito agresívní psychopati, plnou podporu vedení DS a
MHMP, zejména Odboru zdravotnictví a sociální péče a radního MHMP pro
zdravotnictví, sociální politiku a bydlení Doc. Ing. Mgr. Martina Dlouhého,
Dr., MSc., spolu s mlčenlivým souhlasem a nezájmem ze strany Veřejného
ombudsmana, Ministra-Zmocněnce Vlády ČR pro Lidská práva, JUDr. Jiří
Dienstbiera a Ředitele Odboru zdravotnictví a sociální péče MPSV, Mgr.
Pospíšila.
Vzhledem k „osobním zkušenostem a zážitkům“, které
jsem prožil za dobu mého pobytu v tomto „Domově“, můžu „odpovědně“ říct že:
„Život a poměry v tomto Domově, jsou v mnoha směrech podobné životu a
poměrům ve věznicích pro těžké zločince, kde vítězí bezohlednost a hrubá síla,
jak je to často vidět v některých filmech“.
Klienti v tomto “Domově“ jsou taky „pod dohledem kamer, jako ve věznici“. „Život ve zdejším Domově, je však nejvíc podobný tomu, co jsem viděl ve filmu Miloše Formana, z prostředí psychiatrického zařízení, Přelet nad kukaččím hnízdem“. Tam byli taky klienti „svěřeni na milost a nemilost, bezohledným a nenormálním lidem, kteří rozhodovali o jejich životech“.
Klienti v tomto “Domově“ jsou taky „pod dohledem kamer, jako ve věznici“. „Život ve zdejším Domově, je však nejvíc podobný tomu, co jsem viděl ve filmu Miloše Formana, z prostředí psychiatrického zařízení, Přelet nad kukaččím hnízdem“. Tam byli taky klienti „svěřeni na milost a nemilost, bezohledným a nenormálním lidem, kteří rozhodovali o jejich životech“.
Pobyt
v tomto Domově pro seniory, vedl k „výraznému zhoršení mého
zdravotního stavu, k Infarktu myokardu a dalším zdravotním problémům
s tím spojených.
To vedlo k mé „hospitalizaci“ v Nemocnici.
Poté, co jsem byl po nějaké době propuštěn z Nemocnice, byl jsem „opět
svěřen do péče Domova pro seniory“.
V Nemocnici mi lékař předepsal devět (9) léků,
které jsou pro můj další život nezbytné a které budu muset užívat po zbytek
života.
Nikdy předtím jsem žádné léky pravidelně neužíval,
navíc ještě v takovém množství a měl jsem obavu, že mi na zakoupení těchto
léků, nebude stačit „kapesné“, které mně zůstává po zaplacení výdajů spojených
s pobytem v DS.
Požádal jsem proto o radu, zástupkyni ředitelky DS, tzv.
„Manažerku pro zdravotní a sociální péči“, která je „zdravotní sestra,
s titulem Mgr.“
Její „odpověď mně přímo zamrazila“: „Když na všechny
ty léky nebudete mít, tak je nebudete všechny brát“. „Budete brát jenom ty léky,
na které budete mít“. My (DS), Vám v tom nijak nepomůžeme“.
Namítl jsem, že „podle lékaře, jsou všechny ty léky
pro mě životně důležité“.
Na to, mi
tato „zástupkyně ředitelky a zdravotní sestra odpověděla: „To se nedá nic
dělat, musíte si nechat nějaké léky odepsat, když na ně nemáte“. „V Domově, je
víc takových lidí, kteří nemají na všechny léky, které jsou pro ně důležité a
protože na ně nemají peníze, tak je prostě neberou“. „Jsou to třeba některé
neurologické léky“.
Teď už mně vůbec „nepřekvapuje“, že je v tomto
„Domově“, tolik „agresívních“ klientů, když nedostanou potřebnou zdravotní
péčí, jakou potřebují a neberou léky, které by měli brát, protože na ně nemají.
Není to poprvé,
co vedoucí pracovnice tohoto Domova pro seniory, dělali rozhodnutí, které jsou
pouze v kompetenci lékaře.
Naštěstí, obvodní lékař „potvrdil životní důležitost
všech léků“, které mi byli předepsané v Nemocnici a přítomná zdravotní
sestra, tyto léky nakoupila za „přijatelnou cenu“.
Zarážející na tom všem je skutečnost, kdo všechno je
dneska zaměstnán v tzv. „Sociálních službách“ a na úřadech, které by měli
provoz těchto „Sociálních služeb“ dohlížet. Často jsou to „lidé ověnčení tituly
všeho druhu, bezohlední a bez jakéhokoliv sociálního cítění, pro které jsou
nejdůležitější osobní prospěch a kariéra“.
Takovýhle lidé,
jsou schopni Domovy pro seniory a podobná Zařízení proměnit ve Vyhlazovací zařízení,
kde budou hromadně umírat ti, kteří nebudou mít peníze na kvalitnější zdravotní
anebo sociální péči a nebudou mít peníze ani na životně důležité léky. To vše
se bude dít pod hlavičkou „Poskytování sociální péče“.
Ani „Nacisté“ to
neměli tak důkladně promyšlený.
Alojz Janiga, Masarykovo náměstí 37, Heřmanův Městec
538 03.
Žádné komentáře:
Okomentovat