Otevřený dopis ministrovi vnitra ČR. List otwarty do Ministra Spraw Wewnętrznych.

                                                                                                                                 9. 7. 2014

               Otevřený dopis ministrovi vnitra České republiky p. Milanu Chovancovi.

Ministerstvo vnitra ČR

Kancelář Ministra vnitra

Nad Štolou 3

170 00 Praha 7

                                 

                        Pane ministře.

Dne 5. 5. 2014, jsem odeslal na e-mail adresu Ministerstva vnitra České republiky (MV-ČR) elektronické podání-stížnost, na protiprávní jednání příslušníků Policie ČR, ke kterému došlo dne 4. 5. 2014, v Praze na Malé straně, poblíž sídla Poslanecké sněmovny ČR, po ukončení mého „Individuálního, tichého, veřejného protestu – hladovky“, v Praze na Hradčanském náměstí, před Pražským hradem. Tímto svým „veřejným protestem“ jsem mimo jiné upozorňoval, na šikanování, porušování Lidských práv a další dlouhodobá závažná pochybení v tzv. Domově pro seniory v Heřmanově Městci, jehož Zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy (MHMP)“.

Svými „protestními transparenty, jsem tehdy upozorňoval taky, na Hrubé porušování Lidských práv v ČR“.

Ve své „stížnosti“, jsem uváděl i „případ agresívního jednání, nebezpečného vyhrožování a zastrašování“ vůči mé osobě, ze dne 27. 3. 2014, v Praze na Václavském náměstí, kam jsem se přesunul i se svými protestními transparenty poté, co jsem strávil několik hodin „v tichém protestu“ před hlavní budovou MHMP na Mariánském (Mafiánském) náměstí a na Staroměstském náměstí.

„Sebevědomé a drzé chování agresora“, který mně 27. 3. 2014 „zastrašoval a vyhrožoval“, jakož i další „skutečnosti naznačovali, že se jedná o příslušníka Policie, nebo Městské policie“.

Toho dne, 27. 3. 2014, jsem „veřejně protestoval ze stejných důvodů“, jako 5. 5. 2014.

Dopisem, ze dne 14. 5. 2014, mi bylo „Kanceláři ministra vnitra“ oznámeno, že „moje elektronická stížnost byla postoupená řediteli Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy, jemuž vyřízení stížnosti přísluší“.

E-mailem ze dne 21. 5. 2014, jsem byl Krajským ředitelstvím Policie hl. města Prahy-Odborem vnitřní kontroly, vyzván k „doplnění a potvrzení podání“.

Svoji původní „elektronickou“stížnost, jsem měl mimo jiné doplnit „uznávaným elektronickým podpisem“, nebo ji podat ústně, případně písemně do 27. 5 2014.

Tuto stížnost, ve které jsem mimo jiné uvedl, že „chci být informován o průběhu a výsledku šetření“, jsem dne 23. 5. 2014 poslal písemně-doporučeně, Krajskému ředitelství Policie v Praze (KRPA), na příslušnou adresu.

Protože jsem do 1. 7. 2014, neobdržel na svoji písemnou stížnost od Krajského ředitelství Policie Praha vůbec žádnou odpověď, poslal jsem na e-mail adresu KRPA „elektronický“ dotaz: „Proč nejsem informován o průběhu a případném výsledku šetření mé stížnosti, tak jak jsem to uvedl ve svém podání“?

Dne 2. 7. 2014, jsem dostal od KRPA e-mail – sdělení, že „dne 1. 7. 2014, mi bylo zasláno vyrozumění o vyřízení stížnosti, na adresu mého trvalého bydliště v Heřmanově Městci“.

V tomto „vyrozumění“, které podepsal ředitel KRPA plk. Mgr. Bc. Luděk Procházka, se mimo jiné uvádí: „Na základě prověření kamerového systému bylo zjištěno, že Vámi popisované jednání příslušníků PČR nebylo zaznamenáno. Jednání příslušníka dne 4. 5. 2014 u poslanecké sněmovny nebylo zaznamenáno z důvodu absence kamerových zařízení využívaných zdejším krajským ředitelstvím policie. Záznam z kamerového systému k jednání údajného příslušníka PČR 27. 3. 2014 nemohl být zajištěn, neboť předmětné záznamy se uchovávají pouze po dobu jednoho měsíce. Vzhledem k tomu, že dne 4. 5. 2014 měly být Vaše osobní údaje prověřovány v informačních systémech, byl vznesen dotaz na příslušné pracoviště Policejního prezídia ČR k zjištění totožnosti příslušníků, kteří prováděli daný úkon. Sdělením Policejního prezídia bylo konstatování, že kontrola Vašich údajů nebyla prováděná žádným příslušníkem Policie ČR zdejšího krajského ředitelství.

Na základě uvedených skutečností byla část Vašeho podání směřující na jednání a chování policisty v civilním oděvu dne 4. 5. 2014 postoupena policejnímu prezidentovi Policejního prezídia k přijetí dalších opatření. K jednání údajného příslušníka Policie ČR ze dne 27. 3. 2014 v prostoru Václavského náměstí v Praze vám sděluji, že Vaše tvrzení nelze žádným objektivním způsobem prokázat. Na základě Vámi popisovaného stavu nelze usuzovat, že původcem takového jednání byl příslušník Policie ČR. Vzhledem k neprůkaznosti tvrzení byla Vaše stížnost vyhodnocena jako nedůvodná“.

Tolik „výsledek šetření KRPA, ve věci mé stížnosti“.

A teď moje „vyhodnocení postupu a výsledku šetření mé stížnosti, ze strany Policie“.

Pokud jde o „agresívní chování, pravděpodobného policejního špicla a provokatéra“ ze dne 27. 3. 2014 na Václavském náměstí, je možné připustit „tvrzení“ KRPA, že toto „jednání nelze prokázat z důvodu omezené doby uchovávání záznamů z kamerových systémů“. KRPA nejdřív „připouští, že 4. 5. 2014 v prostoru u Poslanecké sněmovny k nějakému jednání příslušníka Policie došlo, následně to však kvůli údajné absenci kamerového systému popírá a moji stížnost vyhodnocuje jako nedůvodnou“.

„Evidenční čísla“ uniformovaných Policajtů (jestli nějaké vůbec měli), kteří mně „kontrolovali“ u Poslanecké sněmovny, jsem si nevšiml, protože jsem celou dobu myslel hlavně na to, aby mi neujel vlak do Pardubic.

„Nevěřím však tvrzení KRPA, o absenci kamerových systémů v prostoru kolem Poslanecké sněmovny ČR“. Tento prostor je doslova „prošpikován policejními kamerami, které jsou pečlivě udržovány v provozu“. Stejně „pečlivě jsou pod dohledem policejních kamer, cesty a chodníky vedoucí od Poslanecké sněmovny, Valdštejnská ulice kolem budovy Senátu až ke stanici Metra-Malostranská, kde mají své sídlo některé zahraniční Ambasády a kudy mně policejní hlídka „doprovázela“.

Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se tato „pro mě velmi nepříjemná událost“ odehrála na kterémkoliv jiném místě v Praze, tak by byla „absence kamerového systému, zrovna v tom místě kde by se podobná „provokace, šikana a omezování osobní svobody ze strany Policie“ odehrála.

Dne 4. 5. 2014 byla neděle, v ulicích Malé Strany bylo hodně lidí, takže si museli určitě všimnout „invalidu na invalidním vozíku, kterého odpoledne kolem 16.30 hod., doprovází dva uniformovaní Policajti a pak jej v parčíku stanice Metra-Malostranská hlídají, aby jim neutekl“. Podobnou „absurdní podívanou“, mohli lidé zatím shlédnout pouze ve filmu „Dobrý voják Švejk“, natočeného podle románu Jaroslava Haška.

„Od té chvíle, co jsem byl u Poslanecké sněmovny obtěžován a zastrašován policejním špiclem v civilu, který na mně přivolal uniformovanou policejní hlídku, až po dobu, kdy mně u stanice Metra-Malostranská tato policejní hlídka dovolila odejít, jsem byl kromě jiného bezdůvodně omezován ve svobodě pohybu“. Policejní hlídka i „policejní špicl v civilu“ tvrdili, že „je to kvůli tomu, aby mohla být ověřená moje totožnost“.

KRPA zase „tvrdí“, že „podle zjištění na příslušném policejním pracovišti, uvedeného dne žádný příslušník Policie ČR moji totožnost neověřoval“.

„Nejpravděpodobnější vysvětlení těchto tvrzení ze strany Policie“ je však podle mně to, že „lžou všichni, kteří se na této šikaně a zastrašování vůči mojí osobě podíleli a hlavním důvodem této šikany bylo, abych přestal se svými opakovanými veřejnými protesty proti Arogantnímu, Mafiánskému jednání MHMP vůči mé osobě, v souvislosti s mou kritikou Poměrů v tzv. Domově pro seniory v Heřmanově Městci“.

Jednoho z „uniformovaných“ policajtů, kteří po mně dne 4. 5. 2014, v parčíku u Poslanecké sněmovny„na pokyn policejního špicla – provokatéra v civilu“, požadovali průkaz totožnosti, jsem před dvěma dny „náhodou“ viděl na Internetu, kde jsem si prohlížel některé pořady České televize. Byl to pořad „Reportéři ČT“, z pondělí 23. 6. 2014 a reportáž se jmenovala „S lidmi pro lidi“. Byl to začátek reportáže (1 minuta a 10 vteřin), kdy v záběru na vchod do Poslanecké sněmovny stojí p. Trepera, o jehož problémech tato reportáž hovoří. Vedle něj stojí dva uniformovaní Policajti, kteří jej „legitimují“. Policajt (ten aktivnější, hubenější než jeho kolega, s tmavějšími vlasy a s bradkou a knírkem), který po panu Treperovi požadoval doklady totožnosti a který se ke konci tohoto záběru dívá do televizní kamery, je jeden ze dvou Policajtů, kteří mně kontrolovali u Poslanecké sněmovny. Doufám, že tentokrát opět nevznikne „absence kamerových záběrů“ a reportáž zůstane na Internetu v té podobě, jakou jsem ji viděl já. Jedná se s největší pravděpodobnosti, o příslušníka policejního „Útvaru pro ochranu ústavních činitelů“. Je otázkou „jestli může tento příslušník kontrolovat bezdůvodně, každého kdo projde kolem prostoru, který hlídá“?

Poznal bych i „policejní špicly – provokatéry“, ze dne 27. 3. 2014 a 4. 5. 2014, kteří mně „svým agresívním chováním obtěžovali, omezovali a zastrašovali“.

Tato má „individuální tichá a klidná protestní akce“, o které se ve své stížnosti zmiňuji, byla mnou „předem ohlášená“ Živnostenskému odboru MHMP přesto, že to nebylo potřeba ohlásit.

Byla ohlášená jako „Veřejná individuální protestní hladovka, kterou chci upozornit nejen na Hrubé porušování Lidských práv, na kterém se podílí MHMP, ale i na Hrubé porušování Lidských práv a Bezpráví, které panuje v ČR za posledních dvacet let. Hladovku jsem zahájil 1. 5. 2014, před sídlem MHMP na Mariánském (Mafiánském) náměstí. Pokračoval jsem na Staroměstském náměstí, v sobotu a neděli jsem byl na Hradčanském náměstí před Pražským Hradem, kde jsem chtěl následující dny v Hladovce pokračovat co nejdéle, kolik mi to můj zdravotní stav dovolí.

Hladovku jsem se rozhodl 5. 5. 2014 „předčasně ukončit kvůli náhlým, vážným zdravotním problémům“ (potíže se srdcem, jak se později prokázalo). Na tyto mé „náhle srdeční potíže“, mělo kromě jiného velký vliv i „svévolné a protiprávní jednání Policie“, dne 4. 5. 2014, u Poslanecké sněmovny.

„Policie“, jako „represívní složka a nástroj k potlačování občanské nespokojenosti, sloužila vždy v první řadě Vládnoucímu Režimu, ať byl ten režim jakkoliv nedemokratický, zločinecký a zkorumpovaný“. A je úplně jedno, jak se tato „represívní složka“ ve své době jmenovala. Jsou tady „příklady z nedávné doby“, jako např: „Gestapo“, později to bylo „SNB“ nebo „STB“.

Policie ČR v tom není žádnou výjimkou. Měl jsem možnost mimo jiné „na vlastní oči“ se přesvědčit o „bezohledném a bezuzdném řadění Policie“ vůči některým protestujícím, při „občanských veřejných demonstracích, proti zkorumpovaným a neschopným politikům, kteří se v ČR po roce 1989 střídají u moci“.

Nápis „Pomáhat a chránit“, který má Policie ČR na svých služebních autech, se „vztahuje“ zřejmě jenom na“podezřele zbohatlé zločince všeho druhu, kteří jsou nějakým způsobem propojeni s politikou v ČR“.

Protože „rozhodně nejsem spokojen nejen s výsledkem šetření KRPA ohledně mé stížnosti, budou mé individuální protestní akce pokračovat, tentokrát i před sídlem Ministerstva vnitra v Praze“. „Z toho důvodu a určitě i kvůli tomuto Otevřenému dopisu, očekávám ze strany Policie vůči mně, jenom to nejhorší“. Vzhledem k mému těžkému tělesnému postižení a nedávnému náhlému, vážnému zhoršení mého zdravotního stavu, to Policii ČR se mnou moc práce nedá“.

Obsah tohoto „Otevřeného dopisu ministru vnitra ČR“ p. Milanu Chovancovi, může kdokoli a jakýmkoli způsobem šířit dál, přeposílat a zveřejnit jej.

              Alojz Janiga

              Masarykovo náměstí 37

538 O3 Heřmanův Městec

Na vědomí: Policejní prezidium ČR, Prezident ČR, Úřad vlády ČR, Poslanecká sněmovna ČR, Senát ČR, Sdělovací prostředky, Veřejnost.

Více na /aginaj.sweb.cz/  nebo  /rozhodny.blogspot.com/

Vyhlazovací zařízení hlavního města Prahy, pro nemocné a chudé. Extermination of the Capital of Prague, the sick and the poor.

                                                                                                                                                                              3. 7. 2014

          Vyhlazovací Zařízení hlavního města Prahy, pro nemocné a chudé.

     To, že tzv. „Domov pro seniory (DS), s pěti hvězdičkami“, v Heřmanově Městci, kterého „zřizovatelem“ je Magistrát hlavního města Prahy (MHMP), je ve skutečnosti spíše „Blázinec“, do kterého jsou kromě „normálních“ starých a nemocných, umísťování i „agresívní psychopati, alkoholici a zvrhlíci“, není nejenom pro místní, nic nového.

Není nic nového ani to, že tito „agresívní psychopati, alkoholici“ a jim podobní, dennodenně, beztrestně, vulgárně a často i fyzicky napadají některé další klienty. Hlavně „tělesně hendikepované“ a klienty, kteří vyjádří jakoukoliv „nespokojenost s poměry v Domově“.

Není nic „normálního“ na tom, když si některý „agresívní psychopat, stahuje a prohlíží na Internetu, web-stránky s dětskou pornografii, Zoofilii, nebo s hrubým násilím při sexu. Když jsem chtěl, aby byli tyto „porno-stránky“, na „veřejně přístupném“ Internetu v DS „zablokovány“, dostalo se mi ze strany vedení DS a „odpovědných“ pracovníků MHMP shodné odpovědi: „Zablokováním těchto porno-stránek (dětská pornografie, zoofilie a sexuálního násilí), by byli porušená Lidská práva toho, kdo chce podobné stránky sledovat“.

Není taky „normální“, když si jiný „agresívní podivínský psychopat, pozývá na pokoj nezletilého chlapce, žáka místní Praktické Zvláštní Školy“.

O této „skutečnosti“ vedení DS, taky „ví“.

V tomto agresívním jednání, mají tito agresívní psychopati, plnou podporu vedení DS a MHMP, zejména Odboru zdravotnictví a sociální péče a radního MHMP pro zdravotnictví, sociální politiku a bydlení Doc. Ing. Mgr. Martina Dlouhého, Dr., MSc., spolu s mlčenlivým souhlasem a nezájmem ze strany Veřejného ombudsmana, Ministra-Zmocněnce Vlády ČR pro Lidská práva, JUDr. Jiří Dienstbiera a Ředitele Odboru zdravotnictví a sociální péče MPSV, Mgr. Pospíšila.

Vzhledem k „osobním zkušenostem a zážitkům“, které jsem prožil za dobu mého pobytu v tomto „Domově“, můžu „odpovědně“ říct že: „Život a poměry v tomto Domově, jsou v mnoha směrech podobné životu a poměrům ve věznicích pro těžké zločince, kde vítězí bezohlednost a hrubá síla, jak je to často vidět v některých filmech“.
Klienti v tomto “Domově“ jsou taky „pod dohledem kamer, jako ve věznici“. „Život ve zdejším Domově, je však nejvíc podobný tomu, co jsem viděl ve filmu Miloše Formana, z prostředí psychiatrického zařízení, Přelet nad kukaččím hnízdem“.  Tam byli taky klienti „svěřeni na milost a nemilost, bezohledným a nenormálním lidem, kteří rozhodovali o jejich životech“.

Pobyt v tomto Domově pro seniory, vedl k „výraznému zhoršení mého zdravotního stavu, k Infarktu myokardu a dalším zdravotním problémům s tím spojených.

To vedlo k mé „hospitalizaci“ v Nemocnici. Poté, co jsem byl po nějaké době propuštěn z Nemocnice, byl jsem „opět svěřen do péče Domova pro seniory“.

V Nemocnici mi lékař předepsal devět (9) léků, které jsou pro můj další život nezbytné a které budu muset užívat po zbytek života.

Nikdy předtím jsem žádné léky pravidelně neužíval, navíc ještě v takovém množství a měl jsem obavu, že mi na zakoupení těchto léků, nebude stačit „kapesné“, které mně zůstává po zaplacení výdajů spojených s pobytem v DS.

Požádal jsem proto o radu, zástupkyni ředitelky DS, tzv. „Manažerku pro zdravotní a sociální péči“, která je „zdravotní sestra, s titulem Mgr.“

Její „odpověď mně přímo zamrazila“: „Když na všechny ty léky nebudete mít, tak je nebudete všechny brát“. „Budete brát jenom ty léky, na které budete mít“. My (DS), Vám v tom nijak nepomůžeme“.

Namítl jsem, že „podle lékaře, jsou všechny ty léky pro mě životně důležité“.

 Na to, mi tato „zástupkyně ředitelky a zdravotní sestra odpověděla: „To se nedá nic dělat, musíte si nechat nějaké léky odepsat, když na ně nemáte“. „V Domově, je víc takových lidí, kteří nemají na všechny léky, které jsou pro ně důležité a protože na ně nemají peníze, tak je prostě neberou“. „Jsou to třeba některé neurologické léky“.

Teď už mně vůbec „nepřekvapuje“, že je v tomto „Domově“, tolik „agresívních“ klientů, když nedostanou potřebnou zdravotní péčí, jakou potřebují a neberou léky, které by měli brát, protože na ně nemají.

Není to poprvé, co vedoucí pracovnice tohoto Domova pro seniory, dělali rozhodnutí, které jsou pouze v kompetenci lékaře.

Naštěstí, obvodní lékař „potvrdil životní důležitost všech léků“, které mi byli předepsané v Nemocnici a přítomná zdravotní sestra, tyto léky nakoupila za „přijatelnou cenu“.

Zarážející na tom všem je skutečnost, kdo všechno je dneska zaměstnán v tzv. „Sociálních službách“ a na úřadech, které by měli provoz těchto „Sociálních služeb“ dohlížet. Často jsou to „lidé ověnčení tituly všeho druhu, bezohlední a bez jakéhokoliv sociálního cítění, pro které jsou nejdůležitější osobní prospěch a kariéra“.

Takovýhle lidé, jsou schopni Domovy pro seniory a podobná Zařízení proměnit ve Vyhlazovací zařízení, kde budou hromadně umírat ti, kteří nebudou mít peníze na kvalitnější zdravotní anebo sociální péči a nebudou mít peníze ani na životně důležité léky. To vše se bude dít pod hlavičkou „Poskytování sociální péče“.

Ani „Nacisté“ to neměli tak důkladně promyšlený.

Alojz Janiga, Masarykovo náměstí 37, Heřmanův Městec 538 03.